Vzpomínky starého domu

 

Tiché souznění vzpomínek

zahřívá náladu ve starém domě

 

Za plot sbitý z prkýnek,

kdo jednou nahlédnout směl,

tomu pak slova vyřčená jakkoliv skromně

znějí tak lacině,

jak bys pouťovou růži

na šípkový keř roubovat chtěl

A věřil, že vzejde

 

V okenních tabulích   se zrcadlí příběhy

let dávno minulých

Hosty nevítá brána zdobená

myrtou a lilií,

jen obyčejné dveře.

kterýma se vejde

 

Každá věc má tu své nářečí

Rozumí ten,

který je stejného kraje

Se svýma cítíš se v bezpečí,

před světem ukrytý

Strach, porážky, nesmělost..

to vše tu bezmocně taje

A z duše jak říčními koryty

odtéká dospělost…

jako fanfáry

zvonkohra tence, téměř mlčky

hraje..

 

Obnošené šatstvo ve skříních

parádu tají

Však oči zavřené

tajemství do cárů ukrývají.

Zde vidět lze vůní či dotykem,

zrak nemá tu

proskoku žádného

Obrazy zkreslené létama

jsou šedým  pláštíkem

času přítomného

 

U kamen na staré stoličce

dnes sedí někdo jiný

A hledíc do ohně

hledá ty,

z nichž zůstaly jen stíny

V praskotu ohně, v tichu

a snad sluneční horkostí ohořelý,

slyšíš útržky slov a dětského smíchu,

daleko a přec uvnitř sebe..

..na jazyku cítíš chuť karamely

 

Předměty tolik obyčejné

stojí tam, kde vždycky

Nic se nezměnilo..

I tváře na fotografiích jsou stále stejné,

vrásek nepřibylo

A peřiny ustlané jako tenkrát,

kdy dříve než kohoutí kokrhání

do světnice vlilo

nesmělé světlo ranní,

už na stole chladla bílá káva

a voněl makovaný loupák

ke snídani

 

Ze zdí dýchá tu chlad,

konejší vzbouřenou krev

A kouty stokrát zametené

voní dál lipovým čajem,

časem…

kdy život byl rájem..

Kde bonbony, cos měl tak rád

laskavostí kořeněné,

zdály se sladší

a větší…

A Ty..

..vzpomínky jako ovoce

do sklenic zavařené

po letech    po roce

jíš stále častěji

a radši

---