Země pokroku 09

Věděl jsem že dva na mně jdou dva ze zadu, jeden zleva a poslední zprava. Otočil jsem se, ruce jsem položil na zem a rozběhl se po čtyřech. Zamířil jsem k tomu co se blížil zprava, když jsem byl asi metr od něj, odrazil jsem se od země rukama i nohama a dostal se asi půl metru do vzduchu, přesně před něj.

            Nechápal jsem jak jsem to dokázal a on zjevně taky ne. Využil jsem získané rychlosti, dopadl na něj a povalil jej na zem. Snažil se mě pokousat, ale dřív než mě stačil kousnout, praštil jsem ho tak silně, že jsem mu urazil celou dolní čelist. Na místě byl mrtvý. Zbylí tři už byli těsně za mnou. Překulil jsem se tak, že jsem byl zase na čtyřech a těm zbývajícím třem jsem se díval do jejich zrůdných obličejů.

            Zavrčel jsem na ně, znejistěli a začali couvat. Věděl jsem že pár metrů za něma je obrovský kámen, už neměli kam utéct. Jak couvali, narazili zádama na kámen a v ten moment jsem se rozběhl proti všem třem. Běžel jsem po čtyřech, přesně na prostředního, ale na poslední chvíli jsem se pravou rukou odrazil od země a změnil směr do leva. Vyskočil jsem, chytil levého za temeno hlavy, praštil mu hlavou o hlavu prostředního a potom jsem jeho lebku roztříštil o ten kámen.

            Horká krev kterou jsem cítil na obličeji mě vzrušovala a podněcovala mou divokost. Jeden ze zbylých dvou se po mě ohnal rukou. Jeho pohybům, které mi předtím připadaly rychlé, jsem se vyhnul jako nic. Ruku kterou se po mně ohnal jsem chytil a zlomil, jako by to byla suchá větev. Pak jsem ho chytil pod krkem, jednou rukou zvedl do vzduchu. Poslední z nich se proti mně mezitím rozběhl. Tomu kterého jsem držel ve vzduchu jsem rozdrtil hrdlo pouhým stiskem ruky.

            Když poslední začal váhat a couvat, ucítil jsem, že jsem si svůj vztek už vybil. Opustila mě divokost a touha mstít se. Byl tu ale jeden malý problém. Jakmile mě opustil můj divoký výraz, nestvůra ucítila, že zvíře ve mně už není při vědomí a přestala couvat. On ze své divokosti a krvelačnosti rozhodně nic neztratil. Skočil po mě, povalil mě na zem a praštil mě. Ve svých ústech jsem znovu ucítil krev a palčivou bolest. Naštěstí jsem nahmatal kámen a když se mě pokusil kousnout, praštil jsem ho do hlavy. Spadl ze mě, zatřepal se a já věděl že teď je má šance.

            Zaryl jsem své křivé, zubaté, špinavé a poničené nehty hluboko do očí toho klečícího stvoření. Nejprve jsem pocítil jak jsem narazil na rohovku, když jsem však zatlačil, dostal jsem se až na konec očních důlků a cítil jsem jak mi kolem prstů protéká nitrooční tekutina. Ta věc zařvala bolestí jako zvíře a odhodila mě. Vyjeveně jsem těkal pohledem, ze svých rukou na bizarní, zrůdně groteskní představení, které se přede mnou odehrávalo. Ta stvůra, kterou jsem právě oslepil, se motala dokola a naříkala. V momentě mi došlo, že by mohla přilákat zpět zbytek skupiny.

            Znovu jsem sebral kámen a rozhodl se ukončit její trápení. Napřáhl jsem se, ale chytla mě za ruku. Najednou přestala naříkat, zaprskala na mně a chytla mě pod krkem. Jako by to celé jenom hrála. Byl jsem překvapený, protože jsem byl přesvědčený, že ukončuji život bezbranného stvoření a zatím se ukazuje, že bezbranným stvořením jsem se stal právě já.