Home Office

Ráno vstanete. Někdy. Budík netřeba. Pokud tedy nemáte deadline. Termíny poněkud kazí krásu home officu. Ale pokud je nemáte, nebo alespoň ne tak akutní, postačí, když si místo budíku dáte k posteli telefon. Kdyby nedej bože ráno zazvonil, stačí si rychle odkašlat, aby vaše první slovo do telefonu nepřipomínalo to známé chraplavé hmmmmmmmmm po ránu, když si člověk protahuje tělo věříc, že tím zabručením kohosi přesvědčí, aby ještě nemusel. Když už máte pocit, že svůj hlas poznáváte, telefon zvedněte. Nejlépe s úsměvem na tváři. Tím totiž toho nebohého chudáka na druhé straně, který ten pitomý budík zhruba před dvěma hodinami típal asi na desetkrát, stoprocentně vytočíte. Mezi tím, co se představujete do telefonu, zkuste zapnout mozek. Přece jen, úsměv nestačí. Dotyčný na druhém konci zřejmě bude něco potřebovat. Snažte se předvídat, jestli bude třeba si něco psát. Pokud ano, pomalu a nenápadně se překulte na tu stranu postele, ze které na něco na psaní dosáhnete (zkušení home officaři už ale jistě vědí, že psací potřeby patří také na noční stolek). Šustění peřin nezní do telefonu nejlépe. Pokud se vám podařilo vést smysluplný a účelný hovor a pokud si i po položení telefonu pamatujete, co se po vás chce, gratulujeme. Teď si i vy můžete vychutnat svoje postelové hmmmmmmmmmm a vězte, že vaše zabručení vyslyšeno bude.

Hned poté, co se vyhrabete z postele, zapněte počítač. Teď oficiálně pracujete. Tedy teoreticky. Prakticky doťapkáte v pyžamu do koupelny a pomalu a zlehka si odbydete ranní hygienu. Dáte vodu na čaj nebo kafe, připravíte si parádní snídani a pak se svou ranní dávkou energie zasednete k již půl hodiny zapnutému počítači, abyste si na internetu přečetli, co je ve světě nového. Když projedete zprávy, bulvár, počasí, osobní mail, facebook i horoskop, odnesete nádobí. Stačí položit na hromadu. Na mytí bude ještě času dost. Teď možná přemýšlíte, jestli se převlečete, pyžamo je totiž báječně pohodlné. Pokud vám není zima, klidně si ho nechte. Zapněte firemní mail a rychle překoukněte, co přibylo. Vyselektujte urgentní maily. Musíte vyřídit vše, z čeho by mohlo být zřejmé, že doma nic neděláte. Udělejte si přehled termínů, které máte. Musíte je splnit, jinak hrozí, že o svůj home office přijdete. Rychle vyřešte maily, které spěchají, a odpovězte na maily, které nevyžadují žádnou větší přípravu a úsilí. Paráda, nejhorší část dne máte za sebou. Teď už jste svým pánem.

Popřemýšlejte, co si dáte k obědu. Pokud máte chuť a náladu, něco dobrého si uvařte. Poté, co zjistíte seznam surovin pro svoje polední menu, zkontrolujte ledničku. Pokud něco chybí, musíte vyrazit na nákupy (jen upozorňuji, že tady je už potřeba se svého pyžama vzdát). Nezapomínáme s sebou ale všude za jakýchkoli okolností nosit telefon. Takovou začátečnickou chybu prostě neděláme. No a když nakupujete, tak už nakupujte pořádně. Kdo ví, kdy se vám sem bude chtít příště. Nepotřebujete ještě tohle? A nezapomněli jste se zamyslet také nad tím, co budete večeřet? Neunáhlete se a naberte zásoby, z té práce totiž jednomu vytráví. S plnými taškami se vraťte domů. Zkontrolujte mail. Pokud nic urgentního není, pusťte se do vaření. V klidu se najezte. Teď vás nic trápit nemusí. Polední pauzu mají všichni. I ti nešťastníci v kanceláři. A rozptyl je poměrně veliký, pokud po vás bude někdo něco chtít zhruba od jedenácti do jedné, vždycky můžete říct, že jste byli zrovna na obědě. Zcela běžná věc (mimochodem člověk na druhé straně by si to měl také vzít k srdci).

No a co teď? Celé odpoledne před vámi. Zkontrolujte deadliny a rozvrhněte si práci tak, abyste vše s přehledem stihli. Pak zkontrolujte počasí. Je-li venku krásně, je škoda nevyužít sluníčka, prázdných ulic a parků, úřadů bez front a hromadných dopravních prostředků s volnými místy k sezení. Teď se o svět dělíte jen s důchodci a maminkami na mateřské dovolené. Zdržovat se ve frontách, otírat se o davy lidí, stát v tramvajích na cizích nohách a opalovat se až když to už ani moc neopaluje je vysoce neefektivní. To nechte těm, co musejí. Až si všechno vyřídíte, začněte pracovat. Zasedněte k počítači a popřemýšlejte, čím začnete. Rozjezd by měl být pomalý, nic se nemá přehánět. Mezi tím, co přemýšlíte, do čeho se pustíte, možná zvládnete i umýt to nádobí. A když už uklízíte, porovnáte trošku i ten bordel kolem sebe. Zalijete kytky, protože si při tom všimnete, že jsou úplně suché, uvaříte si čaj, protože došel, vynesete koš, protože teda ale už fakt děsně páchne a když už budete sedět doma, přeberete prádlo, abyste mezitím, co budete pracovat, mohli pustit pračku. Hotovo. Vypnete spořič obrazovky. Chystáte se zavřít všechna ta okna, která jste tam ráno pootevírali, ale v tom zjistíte, že máte nové zprávy na soukromém mailu. Rychle to hned zkouknete, ať už se pak můžete věnovat jen a pouze práci. Mezi maily je i oznámení z facebooku, kolik máte nových zpráv, příspěvků na zdi, kdo okomentoval fotky a kdo přidal novou událost. Pochopitelně zapnete facebook. Popřejete všem k narozeninám a svátkům, prohlídnete fotky, přečtete nové příspěvky a potvrdíte akce, na které se chystáte. Nezapomeňte si je ale napsat do diáře, nesmí vám narušit termíny. Když máte vše přečteno, prohlídnuto a vyřešeno, nepotřebná okna zavřete. Práce volá.

Chvíli sedíte a přemýšlíte, jak začít. Už to ale skoro máte, jen tomu dát nějaký ucelený koncept, jasnou představu, hlavu a patu. Zvítězili jste. V hlavě se vám zrodilo úžasné dílo. Už teď si říkáte, že váš šéf na vás bude pyšný. Jděte to zapsat, než to zapomenete. Kliknete na tlačítko nový e-mail a s úsměvem na tváři začínáte. Dobrý den, čárka, enter, enter. V tom se otevřou dveře. Vaše choť, ratolest, přítel či spolubydlící se vrací z práce, fronty na úřadě, přeplněného obchodu či školy. Pln zážitků vám je musí okamžitě povědět. Víš miláčku, dnes to byl opravdu náročný den, šéf pořád s něčím otravoval, lítala jsem od jednoho ke druhému, ani jsem se nestihla pořádně naobědvat. Ani nevíš, jak jsem ráda, že jsem konečně doma. Nechceš jít na jedno? Dneska je venku fakt krásně. A můžeme si dát rovnou i večeři, mám hlad jako vlk. Jen na sebe hodím něco pohodlného, jo? Ten kostýmek už mě děsně vytáčí a z těch podpatků mám úplně otlačené nohy. Tak co, můžem? Jé, ty máš i umyté nádobí, no já si tě snad ani nezasloužím. A co jinak lásko, dodělal sis tady v klidu všechno to, co jsi potřeboval?