Zahrada

Málokdy to byla pastva pro oči

Přesto dál stál a zasněně hleděl před sebe

Bylo to kdesi na předměstí

poštovní holubi tu zapíjeli šichtu

kalili v kalužích vodu a prach města lačně nabírali do zobáčků

a s nocí se balili mikrotenových pytlíků, které jim do cesty přihrával vítr

byl to smutný pohled a přitom v něm

pro slzy štěstí nebylo místo k hnutí

ani k jiným myšlenkám

filozofování

a espressům

jejichž vůně vyprchává stejně rychle

jako život ze srdcí umírajících velkoměst...