Mezi kameny

Slunce teskně zapadá

ve zlatě, jak už má ve zvyku

 

pokusit se tak odvrhnout

něco co zapadá do soukolí všedních dnů

pes za plotem k přitakání

hrozeb

vůči přírodě, sobě a době

hrozí svým štěkotem

a tichá, bublavá, pro oko a snad i jazyk pálivá,

z nevšednosti uvařená polévka,

se pozvolna rozlévá po kameni dne

 

Mrkev se oranžově snaží vrůst

zobák slípky ostře vyrušuje zem

já trvám

na tvaru kamene

je to můj příbuzný

nerad bych mu ublížil

 

Ještěrku, co zatančila v písku,

jsem minul

 

V očích slída

v dlaních pár dek štěrku

pod jazykem kámen

---