bílé requiem

zpoza okna to mám všechno odhlučněný
stromy ptáky
i tramvaje co tu nejezdí ale já cítím jak neviditelně plují po kopcích
bílé krvinky

postavím tě na nohy a klidně tě ponesu
klidně tě ponesu přes beskydy přes všechny řeky
a sámošky kde se zastavíme pro nanuk
dokud bílé krvinky nevyžerou všechnu nákazu
celých devět měsíců do nejkrásnějšího jara

na dětském počítadle posunuju korálky
do dne kdy se budu moct vrátit
otevřu okno a pustím ty ptáky dovnitř
nasednu do tramvaje a
odletíme

konečně opustíme tenhle rakovinný svět
a nikdo se nebude divit, že v tramvaji poletují ptáci
to my jsme ta nákaza