Duše v úplňku

Místo peří, zlatý déšť.

Pár vteřin za sto let.

Přesně nevíš co teď chceš,

však mám tě nadohled.

 

Krajka azuru modroskvoucí,

v létavicích pošpiněná,

na trávě se rosí slunce žhnoucí

jak otázka nevyřčená.

 

Z lesa háj pak stráň

co v rovině se ztrácí

porvi se a vstaň

to dobré se vždy vrací.

 

Pár let jak celý věk.

Slyšet bylo cupitání.

Ten odhodlaný člověk,

kráčí bez ustání.

 

Barvy života mezi stíny.

Loví samota,

zušlechtěné kocoviny.

Dar? Či ochota?

---