Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

RUSALKA

02. 07. 2014
1
2
434
Autor
Totti10

Má milá roztomilá
Rusalko překrásná

Přišla si jako duše zbloudilá
do klubíčka schoulená
co osudu naslouchá
mladá, čistá, nevinná

Klasický export z východu
bez neznámého původu

tvářička sněhobílá
ústa malá rudá
vlasy blonďaté
lesklé, rovné,  dlouhaté

At už tě stvořil nezmáný
starosta, vodník nebo  kdokoli
Mým citům to nebrání
Příroda, pudy, zákony

Má milá spanilá
Rusalko úžasná

Láska se nás neptá
cesty naše spojila
láska se nám chechtá
Potřeby naše ukojila
 

Dlouho jsem hledal
Čistě nevinnou krásu
skoro sem se zaprodal
Než si mi přinesla spásu

Ňadra tvá zaoblená
geometrie básnická
boky tvé vymazlené
pastí pro muže svobodné

Má milá  nevinná
byla jsi pro mě připravená

Našla si ve mně  přístav naděje
Někoho kdo bude platit tvé výdaje
Byl jsem tvou vidinou přesladkou
Že budeš brzy snadno bohatou

Moje milá jediná
Má nevěsto
Má milá vyvolená
Řekněme  si ano

Svatba byla krásná
Pastvinou pro oči
Naše těla mladá
Svírala se v náručí
 

Květiny bílé po cestě
altánek na skalním převisu
voda šplouchala hlasitě
do nebe tě vynesu

Měsíček na nebi hlubokém
snášel se po jezerní hladině
stála jsi na místě příhodném
zrodila se z tebe bohyně

Má milá nebohá
někdo  ti hlavu zamotal
naše láska byla skvostná
Kdopak  ti ji vymlouval

Ambice tvé letěly vzhůru
už nechtěla si být jen ozdobou
Přehlížeje v mé tváři hrůzu
Začala jsi hledat lásku svou

Má milá nebohá
Rusalko zakletá

Plánovala jsi mě opustit
Ztratit se mi z očí
to se  ti nepřísluší
to musíš přece pochopit

Má milá sklíčená,
Rusalko hýčkaná

Květiny bílé po cestě,
měsíček opět na místě,
výročí spolu oslavujeme
Předstíráme že se milujeme

Na konci našeho příběhu
Nemá smysl otáčet se zpátky
Možná pomyslíš za letu
Jak budeš padat  z naší bárky
 

Necitelná vodní moci
Tebe volám nápomoci

Hladinu nad  ni uzavři
Plíce naplň vodou
byla mou jedinou
Teď dno  prozáří

Má milá ubohá
Rusalko bledá

květiny bílé rozházeny
na okraji mramoru tvého
svitem měsíce popáleny
stínem obřadu podřadného.


2 názory

Josephina
03. 07. 2014
Dát tip

no, u krásných Rusek je to jasné ... tady není na místě být naivní, ale ani se nemstít - ani poezii :-)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru