Křižovatka

Když se teď dívám před sebe, vidím křižovatku. Dvě rozdílné cesty, které mi život přichystal. Směr, kterým se vydám, nechávám osudu. Osud, který skrývá nezodpovězenou otázku. Odpověď na ni zná čas, který poukáže na sílu naší lásky, kterou jsme si dokazovaly poslední měsíc každý den.

Ano, díky té lásce jsme dokázaly už nemožné. Poznaly vášeň, touhu a smysl života. Ale taky bolest a utrpení. Podle mého to tak mělo být, díky tomu jsme našly tu sílu, která v nás je, ukázaly jsme, že odpouštět je lepší než se mstít a nebo zatratit.
Já osobně, jsem rád, že můžu teď na té křižovatce stát, protože vidím za roh obou směrů. Vidím sebe, jak přijímám to co přijde. Ať už to bude jakékoliv, vím že ty jsi ta opora, ta žena, která se ničeho nebojí a věří v lepší zítřky.
Ale proč?
Protože jsem ti dodal potřebnou sílu jít dál a pocit, který tě bude doprovázet? Nebo důvěru v něco, čemu jsi ještě před pár měsíci nevěřila?
Já osobně si myslím, že je to ta důvěra a dobrý pocit z toho co cítíš momentálně když toto čteš, když mne posloucháš, díváš se jak usínám. Je mnoho způsobů kdy tento pocit ucítíš, důležité je ho mít.
Co ti prozradím, je můj pocit.
Skládá se z dvou odlišných věcí, ale jeho základ je stejný. Ten základ je milovat. Miluji tebe jako součást života, který mne čeká. Miluji to, co dělám a pro co žiji intenzivně posledních pár let. Bohužel se dostávám k části, která nebude zas až pozitivní, ale věřím, že přijímat umíš stejně jako já.
Víš, bylo by moc krásné, kdybys za týden přišla s úžasnou zprávou, která by v sobě skrývala jeden ze směrů na křižovatce. Zprávou, že naše láska je natolik silná a dokázala počít nový život. Cítím tu chuť a sílu to zvládnout a dokázat ostatním, že rodina je víc než cokoliv jiného.
Druhý směr už není tak pozitivní, jelikož vidím sebe, jak nepřestává žít naplno a pro něco co mne vždy dodávalo sílu a smysl žít. Už jen teď, když se podívám na čas, tak si říkám, že normální člověk by šel spát, ale já raději píši co teď cítím a na co se připravuji. Myslím na to, jak dokázat svou touhu. Dokázat ti, že pokud se nestane co se má stát, tak budu žít jako dřív.
Jenže co to je to dřív?
Je to nezávislost, nepřizpůsobivost k dennímu harmonogramu, na který nejsem zvyklí. Zavrhuji ho proto, že žiji naplno pro něco, co mne naplňuje a dodává sílu. I když jsem poslední 2 měsíce věřil, že takový život nestojí za nic a i při mé uzavřenosti, se otevřel někomu, na kom mi záleží. Jenže jsem opět narazil na překážku. Nechci tím říct, že řeším to co se stalo, to už jsem hodil za sebe a nechci se za tím otáčet, ale věřil jsem a má víra byla opět oslabena. Proto to přijímám tak jak to je a nehledám únik, jen cestu, kterou musím opravit a pokud přijmeš mé rozhodnutí, věř, že ta cesta bude nabírat opět jiný směr a hlavně bude rychle opravena. Tím chci říct, že pokud se nepotvrdí tvé mateřské hormony, tak se vrátím ke svému největšímu smyslu života a budu si přát, abys se stala součástí. Určitě si budu po nějaký čas dávat pozor. Pozor na situaci, která vzniká při vrcholném mi
lování. 
Nechci tě zklamat, protože můj článek „život jde dál“ dokazuje lásku k tobě, zatímco tento článek je můj pohled dopředu. Věřím, že to chápeš a navíc cítíš neustále moji náklonnost k tobě. Určitě tě potěší mé nové plány, na kterých jsem dnes zapracoval a pokusím se jich dosáhnout. 
Toto vše ti říkám s dobrým pocitem a láskou k tobě.
Tak už dnes ráno, těším se.