Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Babičko

09. 07. 2014
2
5
375
Autor
vooraltijd

Babičko

 

Smutkem a bolestí srdce hoří,

Kde pramínek, co žár ten zvlaží.

Marně k nebi k Tobě vzhlíží.

 

Konečky prstů hladím jemnou růži,

Na bílém papíru, podťatou černou tuží.

 

Tam stojí vpředu, všech vzdálený osud.

Člověk není tím, Čím byl dosud.

 

Z tvých úst, již nevyjde hláska,

Co zbylo mi, je Tvá horoucí láska.

Ta vrátí mi vzpomínky, doteky, pohledy,

Vždyť osudy všech lidí, jsou tak úzce spojeny.


5 názorů

..je cítit prožitek.........T****


e.eucrow
09. 07. 2014
Dát tip

gyc. patos.

viac citat. omnoho viac.


Diana
09. 07. 2014
Dát tip
Je to upřímné, cítím s tebou. Babička by nechtěla, abys byla tak smutná!

Janina6
09. 07. 2014
Dát tip

Co k tomu napsat za "hlubší kritiku"? Babičku by tahle říkanka asi dojala. S poezií to ale moc společného nemá. Volný verš to není, forma spíš napodobuje vázaný (ale i k tomu má daleko). Myslím, že se hodí někam do deníčku či památníčku, kde by raději měla zůstat.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru