Ve frontě na stuhu...i v ní se můžem smát

Léta nám kradou z vlasů barvu
a my neslyšně
nepozorovaně 
scházíme

I to nejlepší víno se zkazí 
proto připijme na život včas 
i když chutná trpce
jindy bývá sladší

Sebepyšnější růže uvadne
ať už na hrobě 
nebo v ruce nevěsty
a přece chvíli voní

Slzy 
kočují po tváři
od vrásky k vrásce
jako smutní klauni
co se občas zasmějí

A tlukot srdce
ano tvého
všimni si..
bije se 
o každou vteřinu
tak zdatně a statečně
jako válečník
který se nevzdává
ani když hledí tváří tvář konci
protože 
smrt 
není žádná výhra