Stínová hra

Po špičkách, jen opatrně!
Obcházejí kolem sebe
Dva chvějící se stíny.
Kužel světla zpoza dveří jim dává existenci…

Tvůj stín se chvěje
Zkoušíš to opatrně
Já tě obcházím ve střehu
Při každém tvém doteku  - prchám…

A mrzí mně to.
Považ však, že každý
ve světle  máme svůj oficiální život
A naše „hra“ by zkomplikovala vztahy.

Jsi pro mě nebezpečný a možná to cítíš.
Vždyť se tak bojím
odhalení
svých citů k tobě.

Jsou silné a tak skutečné,
Že je musím pečlivě skrývat.
Tak pečlivě, že o nich ani ty nemáš tušení.
Vnímáš jen mou odtažitost – masku.

Ano, masky na denním pořádku
Ty i já.
Teď sekáš po mně a odcházíš.
Snaha to zlehčit.

Jistě.
Vím, že nedáš najevo svou „prohru“.
Jako já.
Rozumím a nezlobím se.

Jen chci, abys věděl, že tvá snaha nebyla planá.
Byla bych se ozvala, kdybych
Nebyla vázána
A ty jsi nebyl vázán.

Bylo by to krásné
Byť jen na pár nocí.
Proto ti to píšu tam, kde vím
Že to nebudeš číst.