Žal

Nenacházím svět ve vzpomínkách

ani v ryzé naději na lepší zítřek.

Vždy mnou prostoupí nářek tmy

a já mám pocit po bodnutí trnem.

Hledám slova a skládám věty

v prapodivných frázích bez úvahy.

V kapse pár mincí a paklík cigaret

jenomže nemám sirky ani zapalovač

takže si nepřipálím ….

 

Nehledám svět ve vzpomínkách

ani v ryzé naději, že dnešek bude stát za to.

Za co vlastně by měl dnešek stát?

Možná jen za těch pár mincí co mám v kapse.

Možná jen za cigaretu, co nemohu zapálit.

A možná že i za něco víc…

 

Neukrývám svět do vzpomínek

snad jen do ryzé žádosti tří teček

které se choulí uprostřed nevyřčené věty.

Věty složené ze slov do prapodivné fráze

omílané neustále dokola těmi samými ústy.

Ústa, která umějí líbat, smát se, kousat a zabít.

 

Zabíjím svět ve vzpomínkách

s ryzí žádostí tlukotu srdce v hrudi člověka.

Srdce pokousaného otupělými ústy

co se strachovaly políbit květenství růže

pro případ poranění o trn na jejím stonku

pro voňavou bolest, pro krásný žal

pro ryzí nenávist… 

---