Den druhý

Karel vás (ne)má rád.

Několik poznatků z mých toulek sračkama duše i života. Za prvé, život je fajn do té doby, než prohlídnete tu vrstvu mrdky, hoven a peněz, které jsou na povrchu. Zjistíte, že svět není plnej kolosálních, kule-chtějících a neempatickejch kreténů. Těch je jen zlomek procenta. Co je horší, imbecilů, kteří mají místo mozku přijímač rádiových vln, je drtivá většina. Za druhé, je občas fajn se mrknout  na bednu a nechat si ty sračky proudit kolem hlavy a s cigaretou v ruce se jim nahlas smát a v duchu bulet nad tím vším svinstvem a negativitou. Za třetí, nikdy se z toho nemáme šanci dostat. Proč? Asi ste stejně jako já dementi, když se ptáte. Budeme se prostě topit v hnoji, dokud nechcípneme, naše duše se nedostane někam jinam a na tomhle světě z nás zbude jen další součást kompostu pro ty jejich gargantuovský plány, aby si ti nesmrtelní kreténi mohli dál leštit svoje ego.

Karel vás (ne)má rád. Karel za tohle nenávidí sám sebe. Teď si už běžte po svým, jako bych nic nenapsal.