Den co vyšlo slunce - den poslední

Zamyšlení o svém posledním dnu,který mě čeká,může to být už ten dnešní.Vše co jsem si naplánoval,může skončit jako vzpomínkou na mě.Tato báseň je inspirována posledním dnem mého dědečka, kterého jsem nepoznal. Pamatují si lidi po smrti den kdy zemřeli?

Vstávám dnes jako vždy,

slunce svítí přímo do očí,

rozplývají se mi sny,

nevím že pro mě už nebudou dny,

 

jdu za rodinou,

dát jim vzpomínku jedinou,

a říct věty poslední,

které jim nezevšední,

že je mam rád,

že jdu do práce,

snad tam budu krátce, 

a vrátím se brzy,

 

přijíždím na nádraží,

s kolegou se bavím,

a ani nevím,

že mně zbývaj minuty,

 

Vystupuji a prudká bolest,

mne posílá k zemi,

ležím a mám pár minut,

než vše už mi skončí,

 

Myslím na rodinu,

s kterou jsem ráno strávil,

pouhou hodinu,

ale řekl jsem že je mám rád,

chtěl bych je ještě vidět,

než si mě pán bude brát,

 

Bůh při nich stuj at jsou silní,

doufám že je posilní,

na zprávu která mění životy,

že jejich milovaný má ,

na nule životní hodnoty,

 

Sám nevim co bude,

jestli věčná tma,

nebo ráj všude,

dotknu se šedého dna?

 

Kéž bych to měl jednoduší,

ale jsme na tom všichni stejně,

Nás záchrana života při umírání nepřeruší,

myslím na ně nadějně,

že se jednou ještě uvidíme,

ale ted vyrážím na svou cestu příští,

kde možná pro jedno kvítí slunce svítí.

 

---