Celibát

Kárl už zase smrděl

ale na druhou stranu
byl pořád naživu

přečkal další zimu
v bytě 1+0 s odpojenou elektřinou
a ledničkou
na vnějšim parapetu

"Dneska je to přesně osm set dnů
co jsem si naposled zašukal," tvrdí

tak ho zvu
na jedno lahvový z nedaleký benzínky

"Co ti mam vyprávět
nebyla to žádná modelína.
Makala v penny za pultem v lahůdkách
a věčně užírala salám nebo
tajně ořezávala tlustý z bůčku," říká Kárl

a do toho pije až neni poznat
co jsou slova a co jen pěna

"Bylo to jako za starejch časů
normálně jsem jí urval na kecy."

"A taky teda byla dost opuštěná.
Manžel v prdeli
děti nezájem prostě
typická kořist..."

Svítalo

Kárl vytáhnul z kapsy salám
v mastnym papíru
pak si zapálil
a na černej nehet
nabodnul kolečko

Strčil ho na jazyk
a zapil

"Byla tak tlustá
že když jsem jí bral zezadu
nebylo nic vidět.
Sotva mi dosáh do dovnitř.
Ale stejně na to myslim pokaždý
když honim."

Na ortenově náměstí
před zavřenou cukrárnou
tramvaje za chvíli začnou
měnit čísla

"Stejně je to nejlepší
když si narveš do držky všechno najednou.
Pak to tak nějak víc cejtíš"

dívám se na jeho žlutý vousy
a z dálky přijíždí první ranní spoj
trolej pod napětim
se čim dál víc rozeznívá jako struna
loknu si