POKAŽENÝ OBĚD

Zatím jsem nikdy nesvěřil....bohudík...a cítím s těmi co musí svůj poklad svěřit ...***T

:-( *****

škoda, že viac nevidím do situácie, lebo ma to bavilo čítať...

STvN:

Beru na vědomí.

Svoje komentáře k textu jsem řekl. K tomu, co píšeš nemám co dodat.

STvN:

Když se snažíš i ty, může být. Tento tvůj příspěvek se svým charakterem již blíží konstruktivní kritické připomínce a může tedy být tak i vnímán.

Oponuji ti ovšem v kategorizaci serveru, Písmák je server spíše socio - literární (souvisí s následně probíraným odkláněním od ryze literárního hlediska). Amatérský - z čehož plyne, že příp. "nehodnotíme", ale "pokoušíme se hodnotit", učíme se a činíme tak svépomocí, takže z odborného hlediska nedokonale.

Stývne, nezlob se, jsi-li odborník, nevystupuješ s dostatečně profesionálním přístupem, aby ses dal pokládat za autoritu oproštěnou od neliterární roviny. Tím ti nepodsouvám, že by to byla tvá povinnost, chci tím říci, působíš, že zde funguješ rovněž zájmově, za sebe jako jedince, privátní aktivita, nikoli jako ombudsman či garant korektnosti publikačního prostoru.   

Ad zvrhnutí - velice snadno, nevkládají se tu pouze holá hodnocení, přispívá se sem čtenářskými názory a reakcemi. Názor čtenáře má jiné postavení než účelová, propracovaná kritika. Také jeho zprostředkování je pro autora - i kritiku - využitelné.  

Mea culpa, použila jsem slova fabulace namísto fabule, což je, viz úvod věty.

Zbývající nejasnosti k "Nic víc." snad jen:

Jakou roli hraje závěrečná kategorizace pochopení jakožto skvělé ženské vlastnosti? 

Kde o sobě podle tebe tvrdím, že jsem chápavá?

Tak tady si opravdu nerozumíme. Po literární stránce jde tenhle text vylepšit. A my jsme na literárním serveru. Ne na serveru, který se věnuje autismu. Takže "hodnotíme" v první řadě literární stránku věci. To nejde jen tak pominout. Ani nevím, jak se může na literárním serveru diskuse o nějakém textu zvrhnout v diskusi hodnotící čtenářův přístup k obsahové stránce textu, potažmo v hodnocení morálky čtenáře. K tomu moje komentáře nesměřovaly a nemajá k tomu směřovat. Dost mě mrzí, že je tohle překrucováno.

Dovolím si tě zároveň upozornit, že tento text JE fabulací, třebaže je založen na skutečné události. Nejde oddělit fabuli do textu, pokud zrovna nepíšeš vědecký článek nebo jízdní řád. Tohle je normální literární dílo. Všimni si, že začíná budoucím časem, pak se vyprávění obrací k minulým událostem. Je to úplně normální odvyprávění příběhu. Má to fabuli, má to syžet, má to všechno, co má krátká próza mít. Jen to chce doladit. Nic víc. A o tom psaní je. Věřím, že jestli jsi tak chápavá, jak o sobě tvrdíš, tak v sobě najdeš i pochopení pro mně. To je přece ta skvělá ženská vlastnost. To umění vcítit se. Tak se trochu snaž, ne?

StvN:

1. Opět nevím, z čeho tvůj nápad vychází. Patrně jsi mě opět nepochopil, nevadí, jakáž pomoc. Nechme toho, o nepochopeném nemá smysl se sáhodlouze dohadovat, jedná se pak už jen o ztrátu času.

Užitím termínu "literární" spíš zdůrazňuji nevyslovené hledisko, že u tohoto typu textu, který NENÍ fabulací, až zbytečné mučení autora na úkor nemotivovaného, doslova líného čtenáře je už absurdní. Asi jako když ti víc záleží na barvě kulek než na faktu, že zabíjejí.

2. To je nabíledni.

Např. srozumeni píše velmi zdařilým, vyváženým způsobem, který podněcuje. Pochopitelně ty, kteří hledají způsob, nikoli důvod - ale tohle rčení jistě znáš a snad i sám uznáváš.

Ještě jedna poznámka stranou. Beletrie může velice dobře posloužit jako forma osvěty. Přístup k čtenářům, kteří nemají v daném oboru přehled hraje podstatnou roli. Svým přístupem můžete čtenáře motivovat, aby si o tématu něco zjistil. Nebo ho můžete odradit. 

Silene. Nedá mi to nezeptat se na tohle: Když už mluvíš o nastudování si tématu, o kterém literární dílo pojednává, nastudovala sis i něco málo o literární teorii? Když už tu chceš vést literární diskusi.

Lidi, přemýšlím nad tím z různých stránek, srozumeni má pravdu, že každý z našich názorů podněcuje k úvahám nad pohledy ostatních.

Marcelo, za sebe si rozhodně netroufám zabrušovat do spekulací o charakteru potomků, takže se od nich oprošťuji a vztahuji si tedy tuto typickou reakci k prvním fázím zpracování problému tak, jak je vykládají psychologové, řadí se mezi ně tuším nedorozumění z nepochopení ve stresu a odmítání diagnózy, skutečnosti. Pravděpodobně znáš důvěrněji než já problematiku, na niž narážím; a stejně tak se vžívám do tebe, která těmito reakcemi musíš procházet opakovaně a opakovaně, a tudíž jsi na tento "nevítaný" stereotyp oprávněně citlivější.  

Na neznámé v textech reaguji většinově obdobně jako ty, automaticky určuji případnou neznalost k dostudování, jen málokdy mám dojem, že je potřeba vyžadovat zpřesnění od autora.* (V tomto konkrétním případě navíc hodně dělá ta série... Osobně ji dosud celou dočtenou nemám.)

Stývnův úhel pohledu spíš vyžaduje, možná pro své čtenářské pohodlí, možná pro pohodlí ostatních čtenářů, tedy může jít o typ rady, jak jim v zájmu popularizace tématu "podstrojovat", protože bývají pohodlní.

*Od toho se odvíjí má další úvaha, a sice právě to vymezování pojmů. Jasné je to v odborné práci, ta by je měla obsahovat v samostatné kapitole. Jde o nutnou náležitost, a tak je čtenář obeznámen i s tím, co již zná nebo co se mu jeví banální, na druhou stranu - vzhledem k určité úrovni takového díla a nárokům na dílo i čtenáře kladeným  - nahlíží v případě potřeby do pramenů a literatury, na něž práce odkazuje, a také do výkladových slovníků jazyka v případě, že nezná význam užitých termínů nebo si jím není jistý. Prostě čtenář, ne skalní odborník, se bez opory neobejde. Bez opory pramenů a literatury pak ani ten odborník.

Totéž se tedy děje v menším měřítku i při četbě textů literárního charakteru, a myslím si, že je to přirozené. Sama nedokáži říct, kolik je čeho třeba vymezit a objasnit a kolik toho zopakovat, když vyprávění navazují, avšak vytvářejí jednotlivé epizody. Myslím si, že to zkrátka jednoznačně určit nelze a my tady společně předvedli, že co je jasné jednomu, druhému nemusí a naopak.

Pro mne je určitou znělkou, opakováním, právě to upřesnění kategorie, tím jsem nasměrována a už se čtenářsky přizpůsobuji a aplikuji případnou zkušenost.

Stývn uvedl zajímavý příklad s tím apaurinem, dobře jsem si na něm uvědomila, jak jej zpracovala má hlava. Pro zajímavost vypíši:

1. typ slovíčka evokuje lék a dějové prostředí tomu napovídá

2. spojuji s laickou znalostí rozrušených reakcí autistů na porušení rituálů a vybočení ze zavedeného řádu

3. vychází mi zklidňující prostředek

4. v otázce množství a reakce, pokud budu zcela bez znalostí problematiky, zamíří můj mozek do zubařského křesla a zaměřím se na fakt, že i mě se lékař při obvyklé dávce přeptává, zda lék již zabral a případně vyčkává nebo aplikuje další dávku

= mám za to, že pro základní pochopení jsem tzv. doma

A už toho nechám, jde mi jen o přispění k diskusi, která mi připadne velice zajímavá, určitě ne o zájem na sporu. 

Hezký večer všem čtenářům i autorce.

Tahle miniatura působí méně spontánně než většina tvých ostatních, a když v poslední větě zahlédnu slovo profesionál, dochází mi, že tenhle text, jeho slohové zpracování a obsah, má blíž k pohledu profesionála, než k citům rodiče (které obvykle zářily ze tvých předchozích miniatur). Jelikož si vzpomínám (doufám, že správně), že určitá "jinakost" mě překvapila už v některém ze tvých nedávných příspěvků, napadá mě, že s rostoucím věkem (nevím, kolik tvému synovi vlastně je, ale myslím, že je na prahu dospělosti) se zřejmě situace a pocity jí provázející mění.

Člověk se nemůže zajímat úplně o všechno a vědět úplně všechno v každém okamžiku svého života. Kolikrát ani nevíš, že něco takového existuje. O odlehčovacím pobytu slyším poprvé. 

Jinak svůj komentář jsem dostatečně vysvětlil. Není třeba k tomu více dodávat. Myslím, že každému s trochou vůle a rozumu je jasné, jak jsem to myslel.

Také si myslím, že žádného dovysvětlování tento text nepotřebuje. To, že někdo může "nevědět" bych brala spíš jako jeho "problém". který pramení z nezájmu o tuto sféru života.

Jen tak pro doplnění - vždycky mi v nemocnici vyráží dech příbuzní, kteří se diví, že jejich přestárlá matka po pobytu u nás na oddělení, nemůže už být doma sama a argumentují tímto: "Vždyť doteď byla soběstačná..."

Pokud v dnešní době lidé ignorují informace typu  "odlehčovací pobyt", denní stacionář, chráněné dílny atp. nelze se divit, že pak netuší, odkud a kam chtějí člověka převážet a proč.

Navíc Stývnovy komenty trochu znám a mám obavy, že v případě, že bys vše dopodrobna vysvětlovala v textu, vytknul by ti prozměnu třeba "polopatismus".. takže ...;-) (stejně, jako si nedokáže odpustit narážky na ženské).

Silene,

máš pravdu, že k mateřské úzkosti mají nejblíže matky. To je dobrý postřeh. Nicméně o to nešlo. Ta úzkost je z textu patrná dobře. Není ale už tak dobře jasná příčina té úzkosti. Je jasné, že jde o syna, také víme, že je autista, nicméně vzhledem k tomu, že v úvodu textu se píše: protože z červencového pobytu přijel veselý a radostný. Už si asi trochu zvykl na ty novoty

tak čtenář neočekává, že by nastal nějaký problém na pobytu, kde minule problém nebyl. Proto, když se napíše: dostal apaurin, nevíš jak dlouho potrvá, než zabere?

začínám se ztrácet. Nevím, kdy a proč se dává apaurin, nevím proč ta ošetřovatelka neví za jak dlouho apaurin zabere. Předpokládám, že na speciálních místech bude mít personál tyto znalosti. Ale to je můj předpoklad. Ve skutečnosti nevím, jak to tam chodí. Takže začínám tápat a zápletka mi přestává být srozumitelná.

K autismu. Obecné povědomí je nula, takže oddělit obecné povědomí od specifických znalostí je poměrně snadné. Není to ovšem snadné pro někoho, kdo už nějaké znalosti má a předpokládá, že když si to zjistil on, že si to zjistili všichni lidé na této planetě. Já kdybych se s autismem nesetkal osobně, tak by mi to nic neříkalo. O autismu se moc nepíše a když někdo něco napíše, tak jen pro zasvěcené, takže to nezasvěcení nečtou. To je častý problém samozřejmě nejen u autistů.

Pokud se bavíme o literatuře, tak záleží na autorce, jak dílo pojme. Proto jsem psal, že to je hůře pochopitelné pro nezasvěcené čtenáře. Samozřejmě jestli je cílovou skupinou zasvěcené čtenářstvo, tak bude text vypadat jinak, než kdyby ho autorka chtěla přiblížit širší nezasvěcené veřejnosti. Já tohle nevím, ale tak trochu doufám, že autorka bude chtít psát pro nezasvěcené, tak se jí snažím ukázat místa, která podle mě chtějí doladit tak, aby byla srozumitelná i nezasvěceným čtenářům.

Tobě to srozumitelné přijde. V pohodě. Jsi prostě dobrá. 

StvN:

Stývne, nerozumím tvé poznámce. Tedy ano, rozumím, v rámci předsudku. Které jsou pochopitelně nám lidem vlastní.

Tedy prosím, zkus mi lépe přiblížit, co ti přijde sortujícího na mém výroku o ženském vnímání mateřského strachu ve smyslu horších či lepších žen a mužů? Zde se domnívám, že sis ji chybně vyložil. Tak, jako žena nebude nikdy přesně schopna zhostit se přirozeného (biologického) nastavení mužského mozku, nepůjde to ani naopak. Na tom se mi nic odsuzujícího k horšímu skutečně nezdá.

Vyslovila jsem jen pouhou domněnku, předpoklad, že tuto část možná my ženy vnímáme zesíleněji. Odsudek druhého pohlaví skutečně nikde v takovém tvrzení nespatřuji.

K tématu autismu obecně, nevím, jak oddělit obecné povědomí od již specifických znalostí, něco má člověk naposlouchané, něco načtené, něco nezná, jenže to v libovolném oboru či problematice, a vždycky to vymezení "základních pojmů" a "ozřejmení" nebude namíru jednomu každému čtenáři.

Např. z tebou uváděných výtek mi ani jedna z odpovědí nepřijde nutná dovysvětlení, takže prostě necítím tentýž čtenářský problém co ty. (toto je ryze subj. hledisko)

Bude-li v nějaké miniatuře řeč třeba o elektrických obvodech v automobilu, budu mít se "samozřejmostmi" problém třebas větší než čtenář, který se o ně zajímá méně povšechně. Atp.

V životě toho určitě víc nastuduji o problematice výchovy a vývoje nežli o válečné technice, ta zrovna nespadá do okruhu mých aktivních zájmů, kdežto rodičovství ano, s čímž snaha čerpat vědomosti souvisí, to je vše, a víc za tím hledat netřeba.  

V rámci předsudku se mi tvá reakce jeví nastavena apriori útočně a přemrštěná, ale tím se přesvědčeně nedomnívám, že taková skutečně je. Protože to nevím.

Tak snad si budeme po tomto elaborátu rozumět trochu víc.

pre mňa naprosto jasné a zrozumiteľné, ale je fakt, že som zasvätená, od začiatku som si nenechala ujsť jediný tvoj text

napísané tvojim štandardným spôsobom, mne blízkym a vyhovujúcim, tak akurát, ako som už veľakrát napísala - dotkne sa, zabolí, ale nerozplakáva zámerne

je v tom čitateľná tvoja sila aj občasná pochopiteľná slabosť, ale odvaha a schopnosť pozbierať sa a vykročiť, je zreteľná

a ako bolo spomenuté, nebyť na problém, strach, bezradnosť sama, vie oceniť každý, kto je

*

Neříkám, že to je chyba. Když to bereš jako pásmo povídek na tohle téma, tak je to v pořádku. Na druhou stranu malinko jasnější to klidně být může i tak.

Silene, že jsou ženské nejlepší, to víme. Ale děkuji za připomenutí. Na chvíli jsem si myslel, že nemáme předsudky. Je dobré vědět, že máme.

Že máš autistického syna, to už vím, takže částečně zasvěcený jsem. Ale nevím, co bylo za problém na tom místě, kam ho dali, není z toho jasné, co je na tom jeho chování nestandardní. A není mi jasný význam toho dialogu u oběda. Třeba mi není jasná tato věta: ,,A víš ty co? Mě by vlastně docela zajímalo, co by Pavlík dělal, kdyby si pro něj přijeli.." 

Není mi jasné, kdo by si pro něj měl přijet a co zvláštního by měl Pavlík dělat. Tohle jsou věci, které může asi lépe pochopit zasvěcený čtenář.

t.

srozumko, myslím, že i ze střípků se dá skládat obraz, je to regulérní výtvarná technika. Totéž v literatuře, takže já to coby čtenář za minus nemám. Když to rozšíříš, nebudeš už v miniatuře zase, no a na povídku jsou jiné nároky, takže za mne takto dobré.

(Všudypřítomná) mateřská úzkost, vystupňovaná v daný moment až k určité paralýze zažitým vypětím, je z dílka patrná naprosto čitelným způsobem. Možná je ženský čtenář k ní vnímavější apriori...

Je dobré, že jste dva, že máš muže, který je s tebou i v takových chvílích. Většinou píšeš o sobě a synovi...

*

Celkem dobře napsaný. I když pro nezasvěceného čtenáře ne zcela pochopitelné, co se vlastně stalo.

Citlivě napsané, moc ti fandím.*

nebyla bys dobrý  rodič...kdyby ses nebála....a to Ty jsi.....( a navíc....je to krásně napsané)............T

Poutavě napsané. /*