Astrologická

Já potkal dívku, jež na místě bych zulíbal

za její úsměv, její v srdci žár

za oči její veselé

jímž podlehl jsem … a proč by ne?

Byla něžná a byla hravá

byla jak báseň co teď skládám

byla jak slova v ozvěně

byla jak smích, co radost do srdce ti zaseje

Plnými dlaněmi radost rozdávala

v mžiku zas hořce, hořce zaplakala

netuše ani proč má splín

když touhou rozťali jsme noční stín

Jen jeden směr „Kupředu!“ … znala

a jeden sen „Zachránit svět“ … měla

vyvézt nás z temnoty do světla

držte jí palce, aby nesnází se nelekla

Dříve než přišla naše první těžká hodinka

jít životem s ní byla idylka

Já jsem však křehké “vodní znamení“

slzami odpovídám na těžkých zbraní řinčení

 

Častokrát napospas rozpakům mne zanechala

když žhavými polibky mne zulíbala

a kde něhu já potřeboval

tam vášeň svou mi dala

 

Její hříva plavá za ní vlála

když životem, jak voda dravá

kupředu se hnala

a potopu za sebou zanechala

 

To není žena, to je saň

a vůle její, ukrutná to zbraň

Zde marné je křičet o pomoc

nezbývá než spálit mezi námi most

Opusťte však dívku, kterou milujete

zbavte se lásky, jakou už možná nenajdete

čistou jak potůček, tam kde pramení

dravou jak řeka, která trhá kamení