Mám věrného přítele...

Mám věrného přítele,

kterého nikdo nezná.

Objevuje se, když se cítím sama,

když se k smrti bojím

nebo třeba, když si po tvářích

kreslím slané mapy.

 

Nemá tvář,

ta není důležitá,

co ale má

je dlouhý černý kabát,

do kterého umí schovat

celičký můj malý svět.

 

Nemluví,

ale to není důležité,

protože bydlí tam,

kde se promlouvá beze slov

a kam občas zazáří

měsíční paprsky mých nálad.

 

Kdybys zaostřil,

viděl bys, jak se v nich otáčí prach

nebo snad vločky,

které tu při poslední návštěvě zapomněla zima.

Já ti o nich ale neřeknu,

protože ani ten pokoj není důležitý

a taky

protože bys mi to nikdy neuvěřil.

---