Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŘekni
Autor
nao_un
http://intimitaspolecnosti.blogspot.cz/
Posadím se na postel a přemýšlím o smyslu života. Mlčím, dýchám, přemýšlím nad tím ještě vůbec? Ne, jsem unavená z té věčné otázky. Ptala jsem se, křičela jsem ji do světa, vzlykala do hluku společnosti. A ten hluk byl najednou tak tichý, tak prázdný. Mnoho otázek a já vyslovuju tu jedinou. Tu, kterou nikdo nevysloví. Tak mi řekni, chytni mě za ruku a řekni mi, jaký je smysl života. Proč jsem tu, my všichni?
Posadím se na postel a přemýšlím o smyslu života. Otázka ,která se pro mě stala noční můrou. Ten strach v dáli je vlastně tak blízko, všude okolo mě. Bojím se odpovědi? A co když žádná není? Myslela jsem, že ji znám ale mýlila jsem se. Tak řekni, chytni mě za ruku a řekni mi, jaký je smysl života. Proč jsem tu, my všichni?
Posadím se na postel a přemýšlím o smyslu života. To snad nikoho jiného netrápí? Topím se v otázkách a vlny mě tahají dolů, ke dnu. A co se stane, když se nechám? Když už nenajdu sílu. Tak mi řekni, chytni mě za ruku a řekni.
3 názory
Tohle je zvláštní věta: ...A co se stane, když se nechám?... Jinak mi to přijde dost intimní(?) a nic moc (mně) to neříká.
Ten problém, který tu předkládáš, je hodně subjektivní. Nemyslím si, že by to byla otazka, "kterou nikdo nevysloví" - naopak, lidé si ji nepochybně kladou už od chvíle, kdy si začali uvědomovat sami sebe. A za ta tisíciletí zaznělo určitě mnoho odpovědí - i když si na tuto otázku musí odpovědět nakonec každý sám, domnívám se, že je dobré se podívat také na to, jak a proč si odpověděli jiní. Takže to pokládám za vhodné téma k úvahám.
Měl bych ovšem tu připomínku k tvému textu, že pokud jej tu předkládáš jako "úvahu", očekával bych, že nejen předložíš problém, ale že také předložíš (aspoň náznakem) nějaký svůj osobní postoj k němu, nějaký svůj osobní směr řešení. Že ten problém prostě nějak zkusíš "uvážit". Takto to sice lze označit za "zamyšlení", které se leckde klasifikuje jako "zjednodušená úvaha", ale já bych to spíš označil za "úvahu nedotaženou do konce", za "úvahu sotva poloviční" či za "úvahu, které schází ty nejpodstatnější části" - což je, podle mne, škoda ;-)