TEN DEN

                                                                                        TEN DEN
                                

                                         Ten den byl jako sen,dnes zdá se mi.

                                         Den kdy objevil jsem, svou lásku na zemi.

                                         Ten den počasím nevlídný,změnil život můj

                                         tak smutný a neklidný.

                                 

                                          Ten den našel jsem grál mého života

                                          Ten den, po době dlouhé, já našel v sobě odvahu!

                                          Odvahu mužům danou od boha.Odvahu vztáhnout ruku po kráse.

                                          Odvahu s ženou snů mých, setkat se.

 

                                          Ten den,nejistotou mučen až chlapeckou

                                          Já prvně vzal Tvou ruku v svou.

                                         Ten den v mém srdci stále je.

                                         A vzývat krásu,něhu Tvou je díkem Tvojí osobě!

 

                                         Ten den jsem poznal poprve,jak milovat Tě je nádherné

                                         Ten den navždy chci do srdce si vrýt,

                                          vždyť i dítě chce den narození svého,v paměti mít.

                                        Ten den byl i já narozen. Jak narodit se dospělý muž může?

                                        Odpoví Ti snadno ten, kdo trhal rukou holou, pro lásku svou růže

 

                                       Ten den láskou opojen,já dal si cílů mnoho,

                                        ne všechny ve své pýše, splnil jsem do jednoho.

                                        A jen noblesa Tobě vrozená , jež zdobí královny a krále.
                                       
                                        Já vděčný jem jí za možnost,býti s Tebou stále.

                                        
                   
                                        Ten den se nikdy nevrátí, a navzdor veršům mým,

                                        já po něm smutnit nechci,to raději pro svou královnu

                                        zas chci být mužem se ctí.

                                       Tu čest já snad nestratil,jen přemohla ji pýcha,

                                       snad zavčas jsem to rozpoznal,i fakt že láaska není jen těla touha


                                       Já za ten dar nádherný, Lásku,upřímně Ti děkuji

                                       Díky bohu,dnes už vím že není to dar navždy.

                                       Jen muž který v očích Tvých, je hoden Tvojí úcty,

                                       muž jehož slovo je , synonymem pravdy.
                                       
                                       Jen muž v pravdě takový ,má čest milovat Tě navždy.

                                     
                                                                                                                                      

                                      Moje lásko Mariko, možná ne vždy, takovým já zdám se být,

                                      tím mužem z Tvých románů,příběhů z dob minulých.

                                      Kam tak ráda,vždyť já to vím, odcházíváš sladce snít.

                                      Tím rekem odvážným,co zemřel by rád v boji,
                                       
                                      za šanci získat přízeň Tvou, jen nebýt nikdy tím,
                                      
                                      kdo zemřít pro Tebe se bojí !

                          

 
                                     Já s nimi lásko má, soupeřit v tom nemohu

                                     mým soupeřem je tento svět,co nepřeje hrdinům.

                                     Kdy dnešní hrdí mužové,spíš podobní modelům

                                     místo meče rozum bystrý, nebo v rukách řemeslný um.
                                  
                                     Já mohu se stát v tomto světě ,kde odvaha je vzácnost rýzí,

                                     mužem konečně hodným Tebe,vzdor tomu že u mého boku

                                     meč nikdy nevysí

           
                                     Vzdor mým,citem zmámených,jak zdá se, myšlenkovým pochodům,

                                      bojovat chci za Tvou přízeň, bez malosti,bez náklonosti k podvodům
                                        
                                      Já ukáží Ti čisté srdce,vím že na čase je už.
                                     
                                      Když vidět se chci ve Tvých očích jako čestný, přímý, prostě muž!
                                

 

                                      A já nyní odhodlání plný,bojovat chci se svou pýchou

                                      proti všem svým zlozvykům.

                                     Věz že i tohle boj je hodný, princezno má, lásky Tvé

                                     Vždyť změnit nyní sebe sama, je tak strašně obtížné
            
                                     Vím v soubojich krev neprolévám,tak jak ráda o tom čteš.
 
                                     Ale já bojuji proti sobě,proti všemu,co je lež.

                                     A i to je anděly můj ,namáhavá krutá řež!

                                      

                                 .

                                        Ale já tím také chci slib Ti složit, a příznávám

                                        za vzor hrdiny z knih Tvých já si vzal

                                        Zde  slibuji Vám moje paní,a smích svůj prosím odsuň v dál

                                        Že od dnešní noci ,kdy píší tato slova upřimná.

                                        Že od této tmavé noci kdy skládám,těchto rýmů pár.

                                        Jež verši a snad i básní ,tak neskromně nazývat bych si je přál.



                                         Že od této noci která rychle chýlí se

                                         moje slova se v činy zmnění

                                         už nebudu jen slámu mlátit, když o tvou

                                          přízen přiměješ mne bojovat.


                                        Slova jen zazní,a lásku Tvoji nechávají lhostejnou.

                                        A než oči Tvé ,milovaná,předvedou svůj svůdný mrk.

                                        Ta slova jsou pryč,a nikdo neví, kam ta slova odlétnou

                                        snad jen v lese srny plaché,z povzdálí je zaslechnou

                                        než vyděsí je tato naléhavá slova a ony se dají na úprk
                                          

                                       
                                         Chci být mužem ze Tvých snů,a snad mou prosbu pochopíš,

                                         Když v mém boji o Tvou lásku umdlévat mne uvidíš

                                         Moje srdce v chvíli tuto snad bude někdy nejisté,

                                         Podpory Tvé chce se dočkat, třeba jenom pohledem

                                         Vždyt bojuje za naši lásku, za život šťastný co spolu prožijem


 

                                          Už nikdy mou žárlivostí nezkazím Ti den, jako dříve snad

                                          jíž zítra tu chce muž jiný být co volnost chce Ti dopřávat.
.                                         
                                          Já vím paní má, že  důvěru mou oceníš,že s větší chutí pak

                                          k svému Romeovy pospíšíš,jak stýská se mu, přece víš!



                                          Ten muž Romeo však není,on jiné jméno má,

                                          mám pocit že touha má i Julii v hrobce dojímá.

                                          Ač stvořil příběh jejich, mistr pera nad mistry

                                           však žije jen na papíru listu,co se časem rozpadá
                                           
                                          To náš příběh bude krásný jako rájská zahrada

                                           Královno má miluji Tě jak milovat se jenom dá.