Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Bugsův útěk

27. 09. 2014
4
10
604
Autor
PÁTER

...na svobodu...

"Buďte zticha! Už zase pro někoho jdou!" ozval se hlas některého ze starších, který tu zbyl, který kupodivu nebyl minule násilím vytažen a odvlečen na jistou smrt s jinými. Bránit se jim nedá. S hrůzou sledoval příchozí a obával se nejhoršího, že některý třeba ukáže i na něj. Už pro ně nebyl perspektivní. Mnohokrát slyšel, jak v opilosti hulákali: "Stáhneme z vás kůži zaživa, jste jen na obtíž, máme s vámi jen práci, jen byste zadarmo žrali a chlastali a dělali svý mladý, ale my vám ukážeme cestu do ráje!" a rukou mířili smíchy na vysoký kouřící komín.

Bugs se schoulil do klubíčka, aby na něj nebylo hned vidět, když otevřeli dveře jeho kobky. Nepřipadalo mu to zbabělé, že se schovával za jiné. Dělali to tak všichni. Kdo byl rychlejší a hbitější, ten mohl být déle na živu. Kdo ne, nestačil se ani rozloučit s ostatními a šel na smrt. Bylo mu zima, ta malá vrstva ztuchlé slámy na dřevěné podlaze propouštěla chlad a v noci nehřála. Teplo si dodávali vzájemně během spánku tak, že se opírali jeden o druhého. V kobce nebyl záchod, svoji potřebu museli vykonávat potupně do kouta. "Zvyknout se dá na všechno, slyšíš? I na smrt. Netvař se, že neslyšíš, ušiska máš dost velká!" slýchával okolo sebe od těch starších, zkušenějších. "Tak vy si klidně zvykejte, já jsem jiný!" odpověděl vzdorovitě.

Bugs byl mladý a silný. To mu zaručovalo na nějakou dobu život, na smrt nemusel myslet, ale uvědomoval si, že jednoho dne ta ruka stejně zamíří i na něj a půjde tam, kde skončil život jeho rozvětvené rodiny, za svojí matkou, otcem a staršími sourozenci. Srdce se mu vždy rozbušilo, když zaslechl ty děsivé kroky mířící k nim. Svobodu nepoznal, narodil se tady v té kobce. Povídalo se, že tam venku za tím pletivem a ostnatým drátem je jiný svět, bez čekání na smrt. Ale prý že i tam, kde je naprostá volnost a svoboda, číhá nebezpečí a smrt si vybere kdekoho i tak. Bugs každé ráno sledoval s úžasem východ slunce, toho krásného zlatého kotouče a snil. Když byla odvedle odvlečena další skupina nešťastníků, napadla ho myšlenka na útěk.

V noci začal pomalu a tiše hrabat v koutě dřevěné podlahy v místě, které bylo promáčeno močí a stolicí, a najednou si všiml, že dřevo povoluje a otvírá se cesta ven. Ostatní se na něj nechápavě dívali a odrazovali jej od útěku, že ho oni stejně dostanou a smrti neuteče, jen ji oddálí.

"Nebudu tady čekat na smrt jako obětní beránek! Jdu za sluncem, za svobodou a vy se rozhodněte, máte možnost! Vyberte si, jestli tu chcete tupě sedět, anebo to zkusit a utéct tam, kde to sice neznáme, ale bude to tam určitě stokrát lepší, než tady čekat na náš konec! Tak co, kdo jde se mnou?"

Nepřidal se nikdo. Bugs se tedy rozloučil, rychle vyskočil vzniklou dírou v podlaze a zmizel za rohem, kam nedopadalo světlo žárovky osvětlující celý dvůr, a utíkal ze všech sil k bráně. Jindy byla stále zavřená, ale dnes měl štěstí! Zapomněli ji zavřít, tak se protáhl tou škvírou. Brána ani nezavrzala. Než zmizel ve tmě, naposledy se ohlédl za svými. Nad bránou spatřil přibitou podkovu. O té slyšel, že si ji oni dávají nad vrata pro štěstí. Usmál se. Dnes přináší štěstí jemu. V nočním šeru před sebou zahlédl mříže kanálu. Tak bacha, tady je hranatý kanál, na ten se nesmí šlápnout! To prý přináší smůlu. Pořádně se odrazil a kanál přeskočil. Před sebou spatřil stíny stromů, nad hlavou mu na nebi svítily hvězdy a za mraky vykukoval srpek měsíce. Nevěděl, kam má zamířit a tak běžel a běžel, až padl únavou do měkké náruče zelené louky.

Začalo svítat. Slunce jej zašimralo na hlavě. Poprvé se probudil beze strachu z nového dne. Jak bylo slunce nádherné! A ta vůně okolo! Tak voní svoboda. Přetočil se na bok, aby jej sluneční paprsky co nejvíce zahřály po chladné noci.

Všiml si, že v místě, kde si v noci lehl, rostou samé čtyřlístky. Vzpomněl si na další průpovídku o štěstí. Když někdo najde čtyřlístek tak bude mít velké štěstí! A tady jsou čtyřlístků tisíce, tisíce! To snad není možné, abych měl tolik štěstí! Pár si jich utrhl, dal frajersky mezi zuby a zavřel oči, aby mohl snít a něco si přát do těch dnů plných svobody.

Vtom je za sebou zaslechl. Postavil se a chystal vzít nohy na ramena, chtěl co nejrychleji zmizet, ale bylo pozdě. Jejich hlas a smích se ztlumil a zanikal mezi výstřely z pušek. Bugsovo tělo se zachvělo ve smrtelné křeči, přitlačeno do jetelového porostu. Kusy olova pronikaly do jeho kožichu a způsobovaly nesnesitelnou bolest. Naposledy se svobodně zadíval na slunce, stiskl pevně čtyřlístky mezi zuby a cítil, jak z něj prchá život na louce plné štěstí.


10 názorů

PÁTER
15. 10. 2015
Dát tip

Dívat se na svět očima králíka z kotce a pak si to přeložit že nejde o králíky ale o lid, o vězněi např. v Osvětimi, kde jedni rezignují na svůj nelidský osud a někteří stále vidí za ostnatým drátem víc než trávu, slunce, ví, že tam je svoboda, život... A i pro jednoho takového úprchlíka byla zmobilizována početná vojenská i policejní jednotka aby jej dopadla a jak jeho život skončil asi víš...


PÁTER
15. 10. 2015
Dát tip

Děkuji za obsáhlý komentář. Přemýšlíš nad tím, takže to co jsi četl splnilo můj záměr. Ignorant nejsi!


PÁTER
15. 10. 2015
Dát tip

Je to pro mne fajn, že se tím zabýváš, že to otevřelo cestu fantazie, obrazotvornosti a je pak jedno, koho v tom a za tím vidíš ty. Díky!


Gora
15. 10. 2015
Dát tip

Příběh se mi opravdu líbí, ta záměna je překvapivá, pomýšlela jsem nejdřív na pašíka...možná bych rozpracovala víc jeho údiv - země, tráva, celý svět, když to neznal...jinak super. T.


PÁTER
06. 10. 2014
Dát tip

Děkuji za ohodnocení.

O svobodě a cestě k ní toho bylo již napsáno mnoho a přesto je to jako když se hází hrách na zeď. S obavami se dívám kolem sebe. Mám tím na mysli to, co se děje ve světě. Tímto přeji všem lidem i králíkům svobodu. Seno v kotci možná přijde vhod když je hlad a není nic jiného, ale venku, venku tam je ta čerstvá zelená tráva, a o tom to je...

 


četla mnohokrát......svobodně dávám T...........


Lakrov
28. 09. 2014
Dát tip

Při prvním čtení mi přišlo, že je to nějaké fantasy, jimiž se dnešní svět hemží. Vůbec mě nenapadlo, že se nejedná o člověka (což ovšem mohlo být způsobeno mou nepozorností při čtení v pauze mezi pracovními úkoly :-) ). Jen ta prkená podlaha mě trochu udivila, ale kožich na konci mi nenapověděl. Dojem po prvním přečtení tedy byl: Co to je? "Fantasy črta"? Kdo je Bugs mi došlo až při druhém čtení a najednou tam těch indicií, směřujících k překvapivému odhalení na závěr, bylo víc. Takže teď nevím, je-li jich dost nebo málo. Dle mého by to naznačování mohlo směrem ke konci být výraznější, v posledním odstavci nebo poslední větě by to mělo být řečeno jasně i pro ignoranty jako jsem já. Líbí se mi takovéhle příběhy, které po celou dobu zdánlivě vyprávějí o něčem jiném, než se na konci ukáže, že vyprávějí. Tenhle je ovšem na můj vkus dosti smutný.

Po prvním přečtení mi bylo všechno jedno. Po druhém mi přišlo Bugse líto :-(


PÁTER
27. 09. 2014
Dát tip

Cesta ke svobodě a cena za její poznání a získání bývá vysoká.

Králík Bugs to věděl a přesto do toho šel.

 


Tucci
27. 09. 2014
Dát tip

Že sa nejedná o človeka, ma napadlo príliš skoro, ani neviem prečo. Píšeš, že z kobky každé ráno sledoval východ slnka, ale pod pojmom "kobka" si skôr predstavujem niečo, čo je bez akéhokoľvek spojenia s vonkajším svetom. Tiež "mi hlava nebere", že kvôli jednomu sa podnikla "výprava" s cieľom dolapiť. A žeby to bol nejaký extra chovný exeplár, sa mi tiež nezdá, už len preto, v akých podmienkach ho držali.

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru