Žebrák

V bezradnosti stínu, šel žebrák tichou nocí.

Duši měl bez Slunce a srdce bez vody.

Vždyť šel, jen chudák s okovy.

až přijde ráno, skryje se. Bylo by nevídáno, aby se na něj muselo dívat.

Možná, že by si přitom někdo uvědomil svoji vinu a celou noc by se třás.

To si nad ním raději uplivne.

Vždyť on nemusl nikdy krást.

Jedné té chladné noci už chudák nenabral dech.

Nebylo nikoho, kdo by uronil slzu, kddo by vydal vzdech.

A tak chudák ležel v rokli nad potokem,

modlil se k Bohu a těšil se, až se sejde s prorokem.