Ella,Jáchym a koně pokračování

Jáchym mě po skvělém včerejšku vyzvedával každé ráno a šli jsme společně do školy. Když jsme skončili ve škole tak na mě čekal a šli jsme společně na jízdárnu, a pak mě doprovodil vždy až domu.
Moc jsem ho milovala a doma jsem myslela že bez něj nevydržím ani minutu. 4asto jsme si psali na facebooku, nebo mi hodně často a dlouho volal.Jednoho dne ale pro mě nepřišel . Zkoušela jsem mu volat ale marně. Nebyl ani na facebooku. Po tréninku mi to už nedalo. Rozhodla sem se že zajdu k nim domu.Zvonila jsem u nich a otevřela mi jeho mamka.Říkala že je v nemocnici po vážné bouračce.Začla jsem hned brečet a běžela jsem domu. Tam jsem všechno řekla mamce a jeli jsme do nemocnice. Doktoři mě k němu nepustili. Prý je na tom moc špatně a nebylo by dobré abych ho viděla v takovém stavu.Doma jsem pořád brečela.Čekali jsme na nové zprávy z nemocnice. V ten den co volali doktoři že na tom Jáchym je o dost lépe tak byly ty důležité závody. Měla jsem hroznou radost z té noviny . Po závodech byla má radost ještě větší. S Trystan jsme skončili na prvním místě z dvaceti.... Ona je prostě nejlepší kůň na světě, tedy alespoň pro mě.Když mi předali cenu tak jsme jeli do nemocnice za Jáchymem , kterého můžu konečně znovu vidět. Za čtyři měsíce od té doby byl už v naprostém pořádku.Domluvili jsme se že půjdem do kina na nějaký film.Jako naschvál hned po filmu jsem musela odejít.Volal mi strejda že Trystan začala rodit. Čekala hříbátko s Myšákem.Narodil se jí hřebeček který byl černý s bílou lisynou a bílíma nohama . Jáchym mi pomohl vymýšlet jméno.Malý hřebeček se nakonec jmenoval Alemgoshar neboli Alemek.Do péče jsem ho dostala já společně s Jáchymem. S péčí o Alemka jsme měli spoustu práce. Odmítal pít mléko od Trystan,tak to zbylo na nás a na flašce .