Kotě

velmi dobré *t

Jsem příjemně potěšena***

Člověče, pěkná práce - T - časem mrknu na další (musím vytvářet hodnoty aby rostlo HDP)

mlask*! -rrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr...- :-)))))))

Mně se to moc líbí. Já jsem takové velké dítě. :-) *

A přece se točí! ♪♫ Bacile, cenzúra nepomůže... Viz minulý režim... Ostatně, podívej se do dětských knížek – i v "klasice" nebo "lidovce" najdeš určité "prohřešky" a přitom je to skutečně dobrý...

---

||/-_-\||

No, nevím, zda píšu pochvlu či nikoliv, jen říkám, že si myslím, že se nic nemá přehánět! Tedy jsem se poněkud snažila oponovat Bacilovi, kterého (viz mé i STARÉ! kritiky) ovšem beru... Tedy nevím, co je nelichotivého, na tom, pokud se domnívám, že nepíšu-li jak Seifert, pak se raději držím toho, co se mi zdá proveditelné a nepouštím se do velkých špumprnáglů, které nemusejí dopadnout. Tedy hlavně směrem k dětem... Dospělí to snesou – buď mi vynadají, nebo mne nečtou, nebo se snaží mi poradit... Nebo si myslíš, že se, dejme tomu, alespoň 1/5 písmáctva může srovnávat s hvězdnými básníky? NE! Ano, je zde několik velkých talentů a velký počet dobrých autorů. Je zde dost velmi dobrých věcí. HODNĚ!!! Ale "do klubů poésie / do encyklopédie", jak zpívá klasik J.N. nás zde má většina přecijen (ještě) hodný kus cesty. A skoro nikdo nedojdeme... Ale to snad není náž hlavní cíl?

---

P.S. A, prosím, čím jsem tě namíchla? Napsala jsem snad něco mezi řádky, o čem nevím??? P.P.S. Ne, nepíšu kritiky proto, že bych htěla "pochválit" (autora, nebo ve zpětné vazbě sebe), píšu je jen, když mne to napadne, když mne cosi pudí k reakci... Proto mne zajímá, jak to lidé berou a zda nechtěně neubližuji či nezveličuji. Můžeš se ozvat? Třeba i soukromě - zprávou? Ď! ░▒▓~_~▓▒░

nemohu říct , že bys mě namíchla, ale nazatrhnul jsem, že stojím o vážnou kritiku a tudíž jsem si myslel, že jsem zatrhnul všechny ohlasy nepřikládající mému dílku kvality přinejměnším ebenovské. Kotě vzniklo za půl hodiny a nebylo určeno původně dětem (viz Zahrádka). To vypovídá vše o jeho nezměrných kvalitách. Dovolím se soukromě domnívat, že v životě jen málo věcí beru vážně a proto prosím, Peťulo, neber mě vážně, ani ne vlažně

Já jen... já vzpomínám na dobu, kdy jsem byl dítě... možná jsem byl netypické dítě, ale tehdy jsem byl na kvalitu rýmu daleko přecitlivěĺejší než dnes... dneska leccos zkousnu s tím, že je to moderní schválnost, ale tehdy jsem odchylky od ideálu vnímal jednoznačně jako chyby. Básně s kulhajícími rýmy mi vadily... ale připouštím, že spíš s kulhajícími než s gramatickými, ty mi tehdy tak moc nevadily... na druhé straně, o to víc práce mi pak dalo se jich vyvarovat... možná, že prevence, jak uchránit přespříští generaci gramatických rýmů, psaných příští generací básníků je nedávat je té příští generaci básníků číst dnes, když jsou dětmi... jéé, to jsem se do toho zamotal. Pro PecKera: tohle už je obecná úvaha, neber to jako kritiku a nebac mě, prosííííím...

Bacile: slibuju, ale pouze pod podmínkou že mě bacíš pravidelně , když budu moc gramaticki. Jinak, jsem dost fanaticki, když mi šahaj na kocicki. todle byl pokus o upeckerovaný, negramatický

Bacile: slibuju, ale pouze pod podmínkou že mě bacíš pravidelně , když budu moc gramaticki. Jinak, jsem dost fanaticki, když mi šahaj na kocicki. todle byl pokus o upeckerovaný, negramatický

Co se týče gramatických rýmů, tak mě nerušily vůbec a to až do té doby, než jsem se dozvěděla, že jsou něčím nepatřičným a že by mě rušit měly (při té příležitosti jsem se zároveň dozvěděla, co to gramatický rým vůbec je - stalo se to celé před několika měsíci) :)))))))))! A jinak - shoduji se s Bacilem, kulhající rým mi také už v dětství dost vadil. Také jsem byla celá vykolejená z toho, když mi ve verších neseděl počet slabik :))).

Je, i když - aby té chvály nebylo moc, musím trošku zkritizovat přemíru gramatických a poměrně laciných rýmů. Osobně si myslím, že děti mají právo na rýmy ne stejně dobré, ale lepší než dospělí, nároky by měly být vyšší, nikoli nižší. Proto tvrdím - básnička je obsahem krásná, roztomilá, měkkoučká, ale rýmy dost neinvenční. (Nicméně děkuju, Yeziii, za avi. A "Polštářky tvých tlapek" osobně považuju za nejkrásnější milostnou píseň vůbec).

Ok... já jsem se už kdysi zařekla, že tu nikdy nebudu moc hodnotit formu básně, protože to neumím - jsem ráda, že se to po mně nechce! .:)))

Bacile: domnívám se , že autor by měl každým svým dílkem odrážet kousek sebe, jsem levný a z laciných poměrů, a jsem rád žes to v říkance poznal. A nezlobte pane pedagogu, nebo vás kopnu do kotníku. "Tady se mělo jen chválit, o kritiku jsem si neřeklo", povídá prasátko.

Aha, tak já už mlčím :-)

Příjemné. Jistě, v rýmech již kolikrát člověk tuší, jaké slovíčko bude následovat. Jenže je to skutečně VŽDY chyba? Myslím, že ne. Malé děti nečtou Kainara (pravidelně) a příliš složitý text se slůvky, která ani nemusejí ještě znát, s vazbami, které jsou jim (ještě) cizí pro nejmenší může být dost náročný… Tady maličký posluchač již velmi lehce rozpozná o co kráčí. Kromě toho je také vhodné počítat s tím, že čtenář (rodiče, prarodiče, tetičky, strýcové...) nemusí být příliš dobrým recitátorem a jednodušší a snadno předvídatelný text přečte tedy snáze, než složitý. Jen ještě poznámka: Nezastávám se „plytkých textů“ vytvořených pro „pochopení davy“ či z „nemohoucnosti autorovy“, jen si myslím, že ne vždy je dobré být „atletem poesie“. Jen skuteční Mistři si mohou dovolit pro děti napsat „jednoduchý text“, na kterém jeho krásu vidíte hned a jeho složitost vás neobtěžuje, neboť je tak přirozená. My ostatní bychom se možná měli držet raději toho, že pro děti jen to nejlepší a tedy moc nekomplikovat, když nám to nejde a básničku by to mohlo znečitelnit…

---

░▒▓-_-▓▒░
«*»

---

Alino, Ď za aví!