Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePan Nadif
Autor
Janek81
Pan Nadif se objeví každé ráno. Přesný jako hodiny na rohu v parku. Čepice s kšiltem zasazená hluboko do čela, výrazný předkus, dlouhý černý kabát. Koženou aktovku svírá pod paží, roztěkaná očka sledují okolí. Napětí poleví. Nadif odkládá aktovku na zem a shýbá se ke třem visacím zámkům. Odemyká jeden, druhý i třetí. Oprýskané železné žaluzie vyjíždějí s rachotem vzhůru. Sprejové čmárance mizí a odkrývá se pohled na žlutou, oprýskanou fasádu Nadifova obchodu. Nápis hlásá Superlevnýobchod. Nadifova černá pleť, jeho silný přízvuk, obezřetná chůze i nezvyklá vstřícnost (ještě zvýrazněná podezřívavostí vypěstovanou kdysi v minulosti a násobenou touhle divnou čtvrtí) nenechává nikoho na pochybách, s kým jedná. Čestný, šikovný a ochotný muž z Afriky.
Nadif, stejně jako zítra, postaví před prodejnu tabuli s několika nápisy: čerstvé mléko 2 eura; brambory; toaletní papír 4 role 2 eura; předplacené karty všech operátorů bez přirážky.
Výlohu zdobí stejně lákavé nabídky vytištěné černým inkoustem na kancelářském papíru formátu A4: levný internet; žárovky; dříví na otop; zmrzlina; alkohol.
„Dobrý den, pane Nadife.“
„Zdravím, Seane.“
Sean, v teplákové soupravě, propadlé tváře, nezdravá barva, řídké vlasy střižené nakrátko.
„Žádné další dluhy, Seane.“
„Ne, pane Nadif. Znáte mně. Chci jen colu.“
„Seane, žádné další dluhy.“
„Vždyť říkám, jen colu. Mám peníze.“
„Oukej Seane, dej mi dvě eura.“
„Mám jen euro, pane Nadif.“
„Žádné další dluhy, Seane. Už jsem řekl.“
„Vo co ti kurva de? Chci jen tu colu!“
„Ale nemáš žádný prachy, Seane.“
„Jedno posraný euro!“
„Tak jdi, sežeň to posraný euro a pak si přijď pro tu colu, Seane.“
„Já ti seru na colu! A neříkej mi Seane! - Kurva!“
Sean odchází. Pan Nadif ukládá plastovou láhev s colou zpátky do lednice. Pak bere hadr a otírá pult. Vlevo nad jeho hlavou visí velká cedule: „Nežádejte nás, abychom vám vydali zboží na dluh. Odmítnutí vás pravděpodobně urazí.“
Pan Nadif ví, že Sean přijde odpoledne, nebo zítra. Možná bude mít dvě eura, pravděpodobně ne. Ale určitě vstoupí do prodejny a uctivě pozdraví:
„Dobrý den, pane Nadife.“
8 názorů
Dostal jsem za úkol korekturu tohoto díla. Pokud však považuji spojení slov Superlevný obchod za autorův záměr, není tu co korigovat. Tip
Radost z napsání oceňuji a to, že ten Afričan není typickým afričanem, je možná právě to, co tomhleu textíku dodává cosi jako přidanou hodnotu.
Drahý Lakrove - prostě a jednoduše to byl čestný, šikovný, ochotný a pracovitý muž původem z afriky. A v obchodě byly pevné ceny. Nevím, z jakého důvodu ti to nepasuje. A máš pravdu - jak jsem psal v komentáři výše, jsou to vlastně obrázky z Dublinu, takže spíše "snímek" než povídka. A důvod napsání? Prostý - pro radost.
PS.: Těm, kterým se líbí - jsem za to rád.
Čestný, šikovný a ochotný muž z Afriky -- tyhle přívlastky mi k Afričanovi příliš nepasují, stejně jako pevné ceny v obchodu. Po dočtení mám dojem, že nevím, proč byla tahle povídka napsaná. Nebo je to spíš takový "snímek" než povídka.
Díky všem za komentáře, je to Irsko - Dublin. A na povídku malé sousto - vlastně ano. Je to spíše takový obrázek, fotografie... Ale určitě bude další. Jsem rád, že se líbila. Dlouho (dlooouho) jsem nic nenapsal, natož abych to publikoval, takže to potěší.
Vstřícnost zvýrazněná podezřívavostí? Zvláštní kombinace.
Četlo se mi docela dobře. Taková miniaturní ochutnávka, která u mě vzbudila zvědavost na tvoje další texty. Na povídku ale dost malé sousto :-)