Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zklamání ...

05. 03. 2002

876

Autor

anula

Zklamání

Obrovské vlny objímají obnažená skaliska vyčnívající z písčitého mořského pobřeží, přemýšlím ….

Nad hlavou mi milostně krouží pár bílých racků, svou radost se snaží však ukrýt stěží, přemýšlím ….

V dáli hlubokého oceánu brouzdá námořní loď plující směrem severoseverovýchodního kurzu, přemýšlím ….

Cítím tu krásu, něhu přírody, sílu života, můj krevní oběh se brání “normálnímu” pulsu, a zase přemýšlím, marně? Ne, zcela určitě ne.

Dívám se na své nohy ponořené ve slaném oceánu, jaká to úleva pro nohy znavené, přemýšlím ….

Myslím na bolest palčivou, kruté týdny, měsíce krize a citové prázdnoty, lži prolhané ….

Ne, marné to není, vím, jak jsem žila, vím, jak žít nechci, nevím, jak žít dál, ale snažím se, přemýšlím ….

Zamilovaní rackové nad hlavou mou, unaveni únavou, usedají na obnažených skaliskách a řítí se vlna …….

horák

05. 03. 2002

Dát tip

Chápu to jakýsi citový výlev, ale nevidím v tom o moc více. Je mi to líto. Snad to je jen má chyba.

Já to vidím to jako nějaký obraz..., rozprostírající se ve dvou rovinách. V rovině "oceánu" a v rovině "života". Cítím samotu, vyčerpání, prázdnotu srdce jemuž "nelze poručit", nikoli však rezignaci. Okolnosti metou člověka před sebou a on se veze, aniž by to mohl jakkoli podstatněji ovlivnit. Krása a mohutnost (nejen) přírody a její hojivá moc však opět "nabíjí" ubývající síly. Zatím co rovina "oceánu" své řešní už má ve stálém koloběhu (přestože je z něj vidět jen pouhý fragment), rovina "života" řešení teprve hledá. Ještě přesně neví jaké bude, ale vymezováním jistých hranic dává tušit, jaké by být mohlo... Tohle dílko se "rozumově" chápe jaksi VELICE obtížně. Dokonce ani netuším, jestli jsem je pochopil správně (i když doufám, že se snad příliš nemýlím).