Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVůle ke smyslu
Autor
Tári Faelivrin
Slzy brázdí tvář pláčem zmoženou
Jako přílivová vlna se hrnou
Dolů po lících, ještě níž,
Jen aby ulehčily mou tíž.
Dolů po lících, ještě níž
Kde bortí se o dřevěný kříž
Je to mezník mých hříchů
Pomník připomínající z mládí pýchu.
Je to mezník mých hříchů
Roste ze zelených mechů
Nechává zbloudilého poutníka bez dechu
Zneužívá liliově čistého strachu.
Nechává zbloudilého poutníka bez dechu
Vystaveného potupě a posměchu
Tak, jak se to dnes sluší
Obnaženého soudí jeho duši.
Tak, jak se to dnes sluší
Když lidé jsou všichni hluší
Šepot z té a zase tamté strany
Že můj džbán osudu je prázdný.
Šepot z té a zase tamté strany
Křičí jako v tichu hlas úzkostný
A srdce touží, touží po smyslu
Jako po nějakém tajném heslu.
A srdce touží, touží po smyslu
Sápe se po něm jako po veslu
Nabízeném když strhává mě proud
Strach nedovoluje se nadechnout.
Nabízeném když strhává mě proud
A já nesmím z cesty se hnout
Jako moje pouť stejně zmatená
Přijdu si tak lehká, nehmotná.
Jako moje pouť stejně zmatená
Tak láska v výsad byla odečtena
Zeď postavili, mříže v sebe spojili
Mě hezkými slovy lstivě odzbrojili.
Zeď postavili, mříže v sebe spojili
Tělem a vínem mne napojili
Smysl můj vyňali, do okovů spoutali
Aby noční děsy nikdy neustali.
Smysl můj vyňali, do okovů spoutali
Ani kousíček viny na sobě znát nedali
Jen ponurou zašedlou pustinu nechali
Za sebou, když nocí pryč prchali.
Jen ponurou zašedlou pustinu nechali
Za to je ale nikdo nepochválí
Avšak co jiní nezvládli, oni vykonali
Od dob Krista zločin dokonalý.
Avšak co jiní nezvládli, oni vykonali
A dlouho do ranních hodin hodovali
Když mé slzy bolestně zasychaly
A rány duše němě vzdychaly.
Když mé slzy bolestně zasychaly
Volaly jméno té a zase jiné
Toužily po lásce její a té taky
Těch, které do srdce zarývaly háky.
Toužily po lásce její a té taky
Padaly pro smysl, nevěděly jaký
A víčka se třásla, třásla únavou
Čekala na chvíli příhodnou.
A víčka se třásla, třásla únavou
Nezavřela se však pro bázeň svou
Oči stále čekali, marně vyhlíželi
Jak v dáli všechny naděje odcházely.
2 názory
Je radost proplouvat Vaší básní a pomalu, ale jistě se společně s Vámi nořit do Vašeho nitra. Milá Katko, tohle je po dlouhé době poezie....narazil jsem na ni jako bárka v Atlantiku mimo vešeré trasy lodivodů a přesto se na obzoru mezi "tunami tsunami" zaleskla jako ostrov slibující pevnou zemi....Už jsem to potřeboval, bylo mi z toho pobytu na malé kocábce houpající se v moři egilovin mezi troskami chabých nepovedenin tisíců autorů blivno a potřeboval jsem změnu....Děkuji za tohle dílečko. Jediná věc, která se tomu dá vytknout , je místy ne úplně dokonalý rým, ale neřešil bych to...jste o patnáct tříd vejš před místním výkvětem lechtajícím si autorské ego lacinou rádoby poezií, které se dostává řemeslného rýmu jako hroznového vína vězňům v Osvětimi a nerozumí jejímu obsahu ani oni sami....děkuji ještě jednou a těším se na další kousek....