Noční podzim

Vyšel z klubu a zabočil hned za otevřenými dveřmi doprava ke zdi široké kostkované ulice o kterou se opřel levou nohou. Byla plná lidí. Vyndal krabičku a vyndal z ní zlatou marlborku, kterou zapálil. Měl sucho na jazyku a ten kouř mu moc nepomáhal. Náhle se v davu před ním ocitla mezera a z davu lidí vyšla slečna. Tu slečnu znal. Od minulého pátku. Bylo to asi předevčírem a tehdy měla opravdu příliv v klíně. Byl úplněk. Rozjařeně se rozesmála a popoběhla k němu. Moc nevnímal co mu říká. Pozoroval její piercing v nose, jak jí při proslovu pohupuje. Přestala mluvit a usmála se na něj s pohledem přímo do očí. Jediný co z něj vypadlo ,,Máš zvláštně uhrančivý oči.” Ona k němu přistoupila blíž. Měla zářivě tmavé červené vlasy a zelené oči. Zvláštní kombinace, napadlo ho. Přistoupila ještě blíž a zadívala se ještě víc zpříma. Zaplouvala mu do mysli jejím pohledem. Najednou mu nějak došlo, že mluvila o hodně alkoholu co vypila a co tu dělá. ,, Šel jsem se sem podívat jestli tě třeba nepotkám.” odpověděl nesouvisle a zamířil očima někam do davu jestli neuvidí ty dvě coury, který si přivedl. Znovu ho pohltil ten zelený pohled a uviděl v něm jiskru soutěživosti. 
A také chtíče. Cítil jak kouká na jeho rty a chce. Přemítal v hlavě jestli se má tomu pod dát. Čas mu přišel tak dlouhý. Ale přesto zaváhal a ona místo polibku dostala kopanec strachu a tak ho rychle objala a s útržky slov, že jde dovnitř a ať se má hezky se rozloučila. Na oplátku ji dal laskavý pohled s úsměvem, který prozrazoval, že se ještě uvidí. Taky se usmála ale to viděl už jen zamlženě. Instinktivně prošel davem lidí a zamířil k nízkému podchodu s kulatou klenbou v empírovém stylu. Prošel jím do malého zapadlého náměstíčka obklíčeného z obou stran do půlkruhů až k dalšímu podchůdku. Svítily tu jen zdobené lampy osvětlující sochy z kovově matnou barvou. Prošel se k jedné napadaným podzimním listím a zastavil se u něj. Natáhl pořádně z cigára a podrbal se v černých kalhotách, natrhlých na koleni. Myšlenky měl rozházené všude kolem. Vyfoukl a měl pocit že tím rozehnal i pochyby dnešní noci. Otočil se znovu k průchodu odkud zněly salvy smíchu a rituálních popěvků. Odklep z cigarety na mokrý list a potřásl hlavou. Ovál ho chladný vítr a on proti němu vykročil. 
Než znovu došel ke klubu dokouřil a zahodil nedopalek před vchodem na zem. Zamířil rovnou dolu po schodech a snažil se bystřit zda ji znovu nepotká. Lajna růžového na kulatém stole v rohu a u něj dvě vyskákaný čubky, který asi dostaly hlad naposledy před týdnem. Prošel kolem a sešel další schody. Desítky lidí ale on je stejně nerozpozná. Dostal se až do davu, který mířil k pódiu. Vousatý hipster v kožené bundě a s pivem ruce se postavil vedle něj a hodil pohledem do předu sálu. Plno prdelek se houpalo na vyvýšenině u pódia. Házely vlasy a projížděly rukama po celém těle. Napil se piva až mu zůstala pěna na vousech pod nosem. Otřel se koženým rukávem a se sebevědomým úsměvem jako Indiana Jones vstoupil do masy lidí. 
Svérázným krokem šlápl na nohu i Alfrédovi, který už zjistil, že tu červenovláska nikde není. Šlapanec nechal být a otočil se směrem k východu. Schody nahoru byly jako zápolení s gravitací. Přesto vyšel až znovu před klub s hrdostí ale s nedosaženým cílem. Zamířil znovu skrz dav k obchůdku za rohem, kde byl velký výběr méně známých potravin. 
Do chladničky s plechovkami civěl dlouho a nevěděl co si má vybrat. Měl rád neobvyklé chutě. 
Uslyšel za sebou dívčí hlasy a otočil se. Stály tam dvě hezky oblečené holky, které soudě podle jejich rozjařenosti kupovali další Absolut vodku. Moc jejich rozhovor neregistroval, ale nemohl se přeslechnout, že nemají nic k zapití. Otočil se tedy znovu k chladničce a vyndal tři orosené plechovky s nápisem COCAINE. Zaplatil hotovostí a vyšel ven kde už obě opilé odkolkovávaly flašku. 
,,Slečny, pardon, že ruším, ale nemohl jsem vás přeslechnout, že nemáte nic na zapití, tak jsem vám koupil tohle." A do ticha jen s ozvěnami jim podal plechovky. 
,,Jéé, děkujem. Tos nemusel, tak, nedáš si s náma?" podívaly se s údivem na sebe. 
,,Jestli chcete." usmál se ně. 
Dootevřely flašku a sedli si na zídku kostela přes ulici za rohem. 
Po pár locích už znovu běhaly lichotky a řečičky sem a tam, jak už to tak většinou bývá.
O půl flašky později se rozesmátou ulicí prohnal zvuk příchodu smsky a pár vět o tom, že už na ně někdo čeká před klubem a musejí jít. Všichni seskočili ze zídky a v rozmazaných pohybech se dívky rozešly směrem ke klubu. Jedna se na okamžik zarazila a ohlédla se za zachráncem smrdícím trávou a obklopen kouřem z čerstvě zapálené cigarety. Viděl jen jak blonďaté a kudrnaté vlásky přiskákaly znovu k němu a zpod nich se ozvalo poděkování za všechno a vlhké rty nasládlé po broskvích mu zaplatily snad veškerou věčnost v temnotě každoroční podzimní deprese na ty jeho. Potom jenom úsměv a courání se pozpátku za vysmátou kamarádkou. Ještě pár slov o další akci kde bude pokračování splácení záchrany a pak už cupitaly obě za roh. Alfréd se s vítězným výrazem rozkročil vstříc prázdné uličce a nasadil si sluchátka. Potáhl z marlbora a pustil si píseň o splněných snech plných inspirace. Pomalým krokem vyrazil po dlážděné cestě domů, skrz ulice cizích příběhů bílým kouřem, který právě vyfoukl.