Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJe bluesovou zpěvačkou
05. 03. 2002
11
0
1112
Autor
Henry
Je bluesovou zpěvačkou. Jde do práce a zpívá si. Jde domů a zpívá si. Žije sama. Uspává se tím, že si zpívá. Nikdo o tom neví. Nikdo neslyší její zpěv. V práci se jí ostatní zaměstnanci vyhýbají. Pracuje sama na konci linky a nikdo neslyší, jak si zpívá.
Vymýšlí si písničky o všem, co by vás mohlo napadnout. Přála by si být neviditelná. Říká si: nevidí mě, nemohou mi ublížit, neznají mě, nikdy se mě nedotknou, nikdy mě nespálí, život za moc nestojí.
chtěla bych vědět, čim jsou všichni ty ostatní lidi, co žijou a nikdo o nich nic neví..třebas sou vědci, týjo nebo nejlepší řečníci...*
já nevim, něco mi tu chybí....
aso tím, že je to bluesově napsaný, chybí mi melodie... já nevim
m.
Vnitřní svět člověka.. neviditelný, soukromý.. zakotvený v jeho proměnných radostech u vytýčení obranných valů postoje pod napětím "nedotýkat se".. co kdyby. :)
A právě strunou jeho nástroje se občas přihodí, že cosi zrezonuje, aby o tom podalo výpověď..
Snad dojem jako by jí na tenký led života scházela pohmatem odvaha.. samotou na konci linky, a přitom je cítit, že by i (podmínečně) chtěla? Jenže člověk si nemůže zařídit bezbolestnost, proto tak často od reality utíká.. iluze mu poskytuje prodloužené ruce, kdykoli dostane chuť se utéct. Na druhou stranu se tím kruh nesvobodou zužuje a vlastně pro okolí, možná bezděky, uzavírá.. je nám pak "na samotce" paradoxně klíčem uvnitř."
Považuji za povedený fragment s otevřeným koncem.
Neškodí občas zariskovat a vsadit vše na jednu podprahovou strunu.. třeba k tomu nachyluje důvěra a láska..:)
tak trochu mi to připomnělo osud hlavní hrdinky z filmu Tanec v temnotách