Naše

Jsme trochu voda trochu plamen
tělo vosku vprostřed s knoty žil
vteřin tiká šedesátý Amen
bůhví který ještě odbít zbyl. 

Popel týdnů stříbří ptačí tváře
jdeme dávno tichem bez hranic
z očí padá k nebi horká záře
hvězdám vracíš nazpět světlo svic.

Naše paže pnou se jako mosty
nad vodami našich jazyků 
a přecházíš za mnou svými prsty
nad propastí z pěny dotyků.

Vidím venku, že je šedý oheň
město rodí se být za okny  
prosím růži na rty nezapomeň
abys kruhem nakreslila rty.