Písmák Překračuji bludný kořen, kolem hlavy netopýři
cuchám trávu, hladím trní, opodál se sova pýří
a já, Bludičku v kapse, tam i nazpátek, vstupuji do říše pohádek
Bludička v dlani mé naříká tiše, sotva jsou ta slova slyšet
že prý princeznou by chtěla být a snad i spoustu dětí mít
a taky ždibec tepla pro zahřání, prý ji zebe za svítání
Tak ji hřeji, jdeme dál, kolem mechů, potoků i skal
na rozcestí u vrbiček, kouzelný to dědeček
však buchty nemám a tak se mu pokloním a krásného dne popřeji
děda něco zabrblá, kouknu na Bludičku, vesele se usměji
A jdeme dál, tam kde čertův kámen stojí
prý brána do pekel a že Bludička se trochu bojí
nic si z toho nedělám, čerti se čertí a čertice zase fintí
by se zalíbily a já je zdravím, poklony skládám by nesmutnily
že je nikdo nemá rád, Bludička snad žárlí, holka rozmarná
Kol rybníka se obtočíme, kde hastrman starou vrbu má
mávneme nad vodou světluškám, Bludička že to tady zná
kapr nám prý splní přání, vodník se směje, nedejte na jeho lhaní
hrst vtipné kaše někdo ráno do rybníka hodil a to vám bylo smání
Sednem si na louku, tam u čarovných bříz
poslechneme jejich zpěv, když tu řízy říz
Sněhurka a trpaslíci, džbánky s pivem jež má říz
skládají tu na hranici polínka, co by člověk neuříz
Sněhurka mává, jablíčka na dlani dává, bych ve splínu neuvíz
A já se těším, Bludička v dlani září, na mechu co na polštáři
paní noci věší hvězdy nad hlavou, zavírám oči, mámením či únavou
a sním sen o princezně co Bludičkou chtěla být
a v dlani mé štěstím a pro radost rozdávat svůj svit