Písmák Za světlem chtěním uháním
tvým dotykům se v kráse
něžným, mazlivým
jenž tiší i rozruší
v sevřených dlaních
a toužících svítáních
v pohledech co netuší
za snění nebráním
Ty něžné paže
bělostné svíce
teď měsíc nám káže
snad chtěl bych i více
těch objetí
Za mlhavých rán
pod blankytem pavučin
i líbat bych měl
a snad se naučím
jak radostí hnán
motýlu poručím
by sedl na tvou tvář
Pak krásy tu zář
dám si pod polštář
jenž v obláček se změní
a na cestu v zapomnění
vezme nás tam
kde vše se mění
Za ranního kuropění
budem spolu
rozednění
požehná nám
rozhřešení
políbení
v souznění
dvou duší
pro mě
i tebe
vše co je
se změní