Válka a šílenství

Horizont promlouvá.

Holé stromy jako věty navazují

na prosincové nebe

a ze zakřivených mraků

ukazováčkem

spolu s palcem soukáš nit.

 

Nit snovačky, nit černého mima,

co místo potlesku

žádá smrt.

 

Spadané listí už přikrylo mnoho tváří…

proto ty kupy

do tvaru mohyly,

do kterých jsi kopal při útěku.

 

Jako by rozbité hlavy oloupané na bílou kost

neměly lidský výraz.

Jen praskliny s výběžkem povadlého plevele

a kompasovou střelku,

která nás navádí pryč.

Pryč do propasti,

pryč za oponu!

Kde průvodce se jménem Šílenství sešívá

v dírách po munici

dětský trup a dětské končetiny.

---