Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKuroi hakucho
05. 12. 2014
0
1
216
Autor
NoranKaznayew
Jsem černá labuť.
Stejně jako ta bílá, i já se musím napřed stát ošklivým kačátkem, abych poté mohla oslňovat dlouhým, elegantním krkem, lehkou plavbou a celoživotní věrností těšit toho, kdo mne bude potřebovat.
I já plavu stejně studenou a temnou vodou, i mé peří čechrá ledový vítr a i já musím přečkat studenou zimu....
Plavu místy, které neznám a plave se mi hůř a hůř...až jednoho dne už nemůžu dál.
Uvízla jsem v zamrzlé řece, kousek od nábřeží, kde lidé chodí se svými dětmi krmit bílé labutě.
Uvízla jsem mezi ledovými krami a mé tělo pomalu prochládá.
Moje nohy ztrácejí na pohyblivosti a několik dní jsem nejedla.
Snažím se uvízlou nohu vytrhnout z ledu a doplout k těm lidem, aby vzali sekery a nožičku mi uvolnili.
V místě, kde voda ještě nezamrzla, lidé právě vysekávají díru pro bílou labuť, aby měla kde plout.
Volám na ni, ať přivolá ty, jež ji krmí a přijdou mi pomoci.
Ona ale neslyší. Vyhřívá se v přízni těch, kteří pro její bělost oslepli a nevidí nic jiného kromě ní.
Snažím se, dokud nezapadne slunce.
Při východu měsíce z posledních sil zaberu a snažím se zakřičet směrem k lidem...ale už je pozdě...
Lidé odešli.
Měsíc svítí na tuhnoucí tělo, které potichu přikrývá pomalu se snášející sníh.
Měsíční paprsky pohladí vyhaslé oči a vítr odhání svou ostrostí noční dravce, brousící okolo a těšící se na snadnou kořist.
Ráno vyjdou lidé opět krmit k nábřeží labutě a najdou v ledu uvízlou černou labuť.
Neznají její poslední okamžiky plné strachu, smutku a zoufalství...ale cítí je teď sami.
Jejich slzy kanou a hromadně se podivují té nevídané barvě.
Ale v tom davu se najdou jedny oči, kterým se právě ta odlišnost líbí, a se sekerou v ruce se vydají to tělo vysekat z ledu, i když už je pozdě.
Lidé stojí a hořekují nad neštěstím.
Nevědí, že se labuť dostala do zamrzající pasti omylem, protože byla ještě příliš mladá a nezkušená.
Stejně tak mrtvý duch labutě neví, že lidé ji neopustili....jen ji v té tmě neviděli.