JSOU TADY I JINÉ DVEŘE, ZDALI SE TEĎ ODVÁŽÍŠ?

 DVEŘE

Lidstvo je vyděšeno.

Mohl by si někdo dovolit vejít do neznámých komnat?

Pak je to vysvětleno:

„To dveře špatné a tudíž je špatné to konat.“

„To dveře zlé a hloupé, nikdo se v nich nikam nedostane. Leda tak na scestí.“

“A rozhodně ne tam, kam se chceme dostat my všichni,

 jako stáda tlačící se za štěstím.“

„On prošel jinými dveřmi do žil, tohle se nedělá!

„On jde si svou cestou, štěstí, že nejsem to já.“

Lidstvo je nesmírně vyděšeno,

Z těch kdo kráčí do vlastních dveří i cest.

A i kdyby to bylo pochopeno,

vždy se vrátí šťastnými dveřmi k rodinám do rozevlátých měst.

Rozsvítí si světla, aby nemysleli nad tmou.

„Štěstí, že nejsem to já, kdo si zvolil jiné dveře!“

Uklidní se a pošlou děti spát a čekají, až zaniknou.