Vánoce

Dny se zkrátily na minimum, začal padat sníh a v televizi pořád běží pohádky. Neklamné znamení toho, že Vánoce jsou opět tady.

Zase přišel čas, kdy jsou k sobě všichni hodní, usmívají se, rodina se sejde aspoň jednou za rok ke štědrovečerní večeři a pak si všichni předají dárky, protože na sebe mysleli a nakoupili je a tak dále ...

Jen se přiblíží prosinec, už se osypu. Zase Vánoce. Nesnáším je. Už od září se na nás valí reklamy, kupte na Vánoce tohle a tamto a v některých obchodech nazdobí výlohy už na konci října do vánočního duchu. No a nejpozději v prosinci se ty obchody nacpou lidmi, kteří se překřikují, strkají a bojují o ty nejlepší dárky, protože něco obyčejného by jejich blízké určitě nepotěšilo. Tohle mají být Vánoce? Ty svátky klidu a pohody, kdy se na chvíli zastavíme v celoročním shonu a uděláme si čas na svou rodinu?

No dobře, obchodníci chtějí prodat... A televizi můžeme vypnout a ven chodit minimálně. I v práci/škole to prostě nějak přetrpíme a můžeme se modlit, ať už je po Vánocích. Ale pak to přijde i na naše blízké. Začnou se tvářit tak nějak ... vánočně. A začne to. Cukroví, úklid, stromeček, večeře a nervy. Přiznejme si to, kdo se kvůli Vánocům aspoň třikrát nepohádá s rodinou, bydlu buď sám a nebo patří k hluchoněmým. A do toho všeho se všichni snaží mít tu optimistickou, pokryteckou masku vánoční pohody. Vím, lidi jsou pokrytci a nejednají na rovinu, ale vždycky se snažím v lidech hledat to lepší a Vánoce mi vždycky připomenou tu nejhorší stránku lidí - faleš a přetvářku.

Už i s tím jsem se smířil. Lidi jsou prostě takoví. Proč mě ale Vánoce vadí nejvíc je vlastně daleko osobnější důvod, na který přicházím až poslední dobou. Vánoce jsou totiž právě ta chvíle, kdy si vzpomeneme na všechny svoje blízké, kteří s námi kdysi Vánoce slavili a teď odešli. Je úplně jedno, že Vánoce nemám rád, prostě to přijde. A můžeme si stokrát říkat, že už to přebolelo, o Vánocích se to vrátí jako Rockyho pěst přímo mezi oči. A bezmoc s tím cokoliv udělat je horší, než všechno pokrytectví světa.

Ale jako celoživotní optimista jsem si na Vánocích přece jenom něco našel. Nejlepší na Vánocích je totiž jejich konec. Lidi odhodí svoje masky, aspoň ty Vánoční a všechno se vrátí do starých kolejí. A mně je o něco líp, protože osamělost přešla, vidím, že lidi přece jenom dokážou být upřímní, moje nervy prošly další zkouškou a zase se o něco zpevnily a já si řeknu, co tě nezabilo, to se tě pokusí určitě zabít znovu. Ale třeba tě to i posílí.