Válek

Víte, co je válek? Víte, k čemu slouží ? Ano, správně, válí se ním těsto na nudle. Ale víte, že má i přezdívku - ženská osobní zbraň ? Jestli jste to nevěděli, tak teď už jo. No a moje osobní zkušenost praví, že krom uvedenýho je i prostředkem na podporu růstu geniality. Vážně. Něco vám o tom povím, snad vás to přesvědčí. Tak tedy...

Před několika dny jdu tak kolem půlnoci z hospody domů, neboť vypli proud a nemohli čepovat. V činžáku tma, taky tam nebyl proud, ani výtah neráčil jezdit, tak mi nezbejvalo nic jinýho, než po svejch zdolat dvanást štoků, to jakože pater. Zastanu před dveřma a stlačím kliku. Dveře se otevřely, nikdy je totiž nezamykám, abych si nenadělal problémy, kdybych náhodou jakože někde zapomněl klíče. Znáte to, náhoda je blbec. Takže otevřu dveře, mačkám vypínač, ale kdepak, je tma jako v prdeli.., vždyť jak jinak, když není proud. Došlo mi to, jenomže ve stejným okamžiku se mi v hlavě nečekaně rozsvítilo snad tisíc žárovek a v jejich světle jsem uviděl statnou ženskou postavu s válkem v ruce. A sakra, co má tohle znamenat..?! Vždyť já ženu nemám..! S tímhle poznáním jsem se odebral do říše boha Hypna. Dlouho však jsem si tam nepobyl, účinnej přeplesk mě vrátil do reality a tak jsem zjistil, že jsem si spletl poschodí a schytal to za souseda. Ten mi však pozdějc velkoryse uhradil bolestný, ale k tomu přijdu...

Dovlekl jsem se domů, ještě celkem zblbnutej jsem vlezl pod sprchu a najednou, jak se sprchuju, zjišťuju, že hravě zvládám sčítání kapek, tryskajících z dírek ve sprchovací ružici, propočítávám je na litry a v hrůze si uvědomuju, že v tomhle domě, ba co v domě, ve městě, v Evropě, v celým světě je tak obrovská vteřinová spotřeba vody, že může, bez nadsázky, vyvolat celosvětovou sprchovací krizi. A to vše výpočtem jen tak z hlavy, bez kalkulačky. Zblbnutej z tohoto poznání ještě více posadil jsem se k počítači a dal se do ověřování svýho podezření. A opravdu, hravě zvládám druhou mocninu i odmocninu jakýhokoliv čísla a to na pět desetinnejch míst. Normálně jsem z toho nemohl usnout. Jelikož nepracuju, vždyť taky nač, běžel jsem hned ráno do hospody, kde jsem už našel svý kamarády a ode dveří jsem jim zvěstoval, že Einstein se v tý svý teorii parádně sekl a že je tedy naprd. A tak to šlo i po další dny, z hlavy jsem dělal korekce v propočtech nákladů parlamentního bufetu, písemně jsem vytkl ministru financí chyby ve státním rozpočtu, ba i americkýho presidenta jsem upozornil na to, že ten jejich dolar má hodnotu sotva desetiny z proklamovaný. A tak jsem se najednou stal známým a to i v zahraničí a jako zázrak mě chodili očumovat i z Vatikánu. Zůstal jsem však nadále skromnej a nadále jsem v naší hospodě popíjel pivečko s věrnou garniturou svejch sousedů a příznivců. A právě včera mi ten soused, kterýho trestu jsem já nastrčil svou hlavu, poplatil metr piv, aby mě odškodnil za příkoří a způsobenou bolest. Když už jsem měl dost, v tichosti jsem se odebral domů. Výtah zastavil, a já zamířil ke dveřím. Však než jsem našel správnej směr, chodba potemněla, ale to jsem už rukou sahal na kliku. Pojednou se mě zmocnil takovej zvláštní pocit. Pokud víte, co je déja vu, dáte mi za pravdu, že to zvláštní pocit opravdu je. Ano, tak tohle tu už jednou bylo.. a já opět schytal tvrdej a přesnej úder mezi oči...

Dnes jsem v hospodě začal kamarády oblbovat dokonce třetími mocninami a odmocninami s přesností na sedmnáct desetinnejch míst, vypočítal jsem odchylku zemský osy v důsledku postavení egyptskejch pyramid a napsal jsem ministerstvu energetiky s kopií pro OSN, že v důsledku kolize země s asteroidem, ke který dojde o tisíc roků, dva měsíce a tři dny, přesně o sedm patnáct středoevropskýho letního času, neboť ještě bude, nastane doba ledová, jak řešit krizovou energetickou situaci. Ba poslal jsem do kelu všechny fyziky, nositele nobelovek, neboť mě namíchly jejich diletantský teorie strun a kvantový fyziky. Soused, kterýho jsem dvakrát zachránil před boulemi na hlavě, na mne zbožně hledí a vyhlásivše se za mýho menežera nalívá mě pivem. V podstatě nic proti tomu nemám, pivo mi chutná, ale domů bude musit jít soused vždy dřív než já. Já se opravdu hrozím myšlenky, že co když mě ta jeho křehule potřetí sejme válkem.. Vyřešil jsem totiž už vše, nárůst mýho génia by nudu nepřežil...