Francouzské intermezzo

Procházím se tichou ulicí

osvícená je pouličními svítilnami

někde ve větvoví ještě štěbetají ptáci

a naproti z okna

jsou slyšet francouzské šansony.

Jejich melodie se mísí ve vzduchu

s tichem ulice

vytváří tak spolu atmosféru malých

někde v uličkách zapadlých kaváren

a barů.

Zakouřených cigáry a doutníky

vonící po svících

portském a pivu.

Najednou se objevují hosté

zpívají písně

a pomalu se pohupují do rytmu.

Každý zná kousek písně

a v celku je slyšet chorál

hospodských povalečů a pijanů,

kteří někde u piána

a sklenky vína

čekají na pravdu někde na dně.

Pak se vyvalí do ulic,

těch ztichlých a osvícených lampami

a v jejich šeru se potácejí k domovu.

Někdy spí pod keři v parku

jindy na lavičce a někdy tam

jen tak z toho všeho zvrací.

A všechna moudrost a pravda,

kterou vypily z oněch sklenek

ztrácí se jim v nenávratnu.

A pak další večer

mají zase chuť vše začít znovu,

aby nabrali onu pravdu,

která se jim bude utápět na dně pohárů.

Tu pozbudou v oněch parcích

a tak pořád dokola.

Najednou se všichni rozešli

a zůstalaś jen ty

tichá zakouřená ulice

vonící vinným oparem

se znějícími šansony z otevřeného okna.