Zrcadlení

V zrcadle prohlížím svou tvář
starý či mladý
čas ten tikající lhář
vedví zlomil mou paži
a šedý vlas
jak šupinu v klubku hadím
vložil tam na polštář

To vše, co zítra chci zažít
včerejším sněhem zasypal
tak rozhlížím se do strání
trhám sametový květ
a ptám se skřivánků
dnes, za rok, nebo naposled

Odpustím vám
již milovali ticho těch vět
poprvé, podruhé
chtěl jsem se dozvědět
kam v dál mohu dojít
odkud vrátit se mám
tlukot těch křídel
krákání vran
teď tu hledím
slovy vylekán

Však doufám a věřím
že doufat snad smím
tu paži že zcelím
vran křik zaplaším
a kvítku i skřivánků
budu se ptát
jestli jsi stále ta
kterou jsem chtěl mít
a snad i stále mám rád