Na Dušičky v rajské zahradě

 

Na Dušičky v rajské zahradě

 

 

Záplavou tlejících listů

směřuji k onomu místu -

zahradě, ráji.

 

Nade mnou tmavne klenba z oceli,

poslední pocestní kamsi zmizeli.

Requiem hrají.

 

Za brankou míjím náhrobky.

V mlze jich vidím na stovky.

Fouká a drobně mží.

 

V horečce těkám po nápisech.

Píšeš, že celý tento příběh

je jednou velkou lží.

 

Tak prosím přistup k zrcadlu

ať spatříš svoji krásu, Lu.

Teď zkus se pousmát...

 

Vteřina, druhá, třetí...

 

Tu zakolísá napětí,

srdce se štěstím rozletí.

A potom volný pád.

 

V sílícím dešti je mi krásně.

Uvnitř mě hřejí Tvoje básně.

Zejména Touha - nejhezčí z nich.

 

Opřený o zeď čekám na Tebe,

chladivý kámen trošku zazebe.

Brzy napadne první sníh.

 

Snad přijdeš mi někdy vysvětlit,

že nejsi krásná, abych měl klid.

Řekneš mi to do očí?

---