Poznání nese jméno Deprese

    Lidé se často brání depresím, ba dokonce před nimi utíkají nebo se snaží schovat. Někteří se pokouší depresi utopit v alkoholu s nadějí, že jim v opilosti bude do smíchu, další hledají útěchu v jiných „látkách“, či v sebepoškozování, jiní v zábavných filmech nebo oblíbených aktivitách, ale většina hledá pomoc u přátel a blízkých, nebo všeobecně v e společnosti. Ti nejmoudřejší se s ní smíří a dokonce ji vyhledávají, aby ji mohli využít v uměleckém smyslu.

    Deprese a vnímání světa, či sebe sama v jejím průběhu je podstatná součást života, ať už je způsobena ztrátou někoho blízkého, vztahovými problémy, problémy v práci, nebo se ukáže jen tak při Vašem přemýšlení o životě. Když se neschováváme před štěstím, proč se schovávat před smutkem, melancholií a jinými pocity, které jsou s depresí spojovány. V těchto chvílích je lidská mysl nejblíže k poznání sebe sama a kohokoli jiného, ale hlavně je emočně kreativní, někdo píše poezii, jiný příběhy, další skládá písně, nebo i celé symfonie.

    Většina lidí viní ze své deprese okolní svět, ale není tomu tak, ano můžete být naštvaní, zklamaní i smutní, vše je to ale emoce upínající se k někomu nebo něčemu jinému. Deprese je čistě vnitřní záležitost, kde jsou stejné pocity, ale cítíte je k sobě samotným a právě ve chvíli, kdy si to uvědomíte, se můžete stát lepším člověkem. Nemá smysl s tímto zatěžovat jiné, protože do Vás nevidí, nemá smysl utápět se v alkoholu, komediálních filmech, protože tento stav jen kousek odsunete, ale on přijde znovu a dokud se s ním nevypořádáte, nebudete mít klid.

    Zamyslete se, proč se Vám líbí písničky s hlubokým a dojemným, nebo smutným textem? Protože jsou z většiny napsané v tu chvíli smutným člověkem, který se s Vámi chce podělit o své momentální vnímání sebe sama a toho jak jeho smutnící duše vnímá svět okolo něj.

    Lidé, kteří se nebojí utkat se s depresí a svým vlastním já jsou lidé, kteří mají nejmilejší úsměv, nejvlídnější povahu a Vám moudře poradit. Často se jedná o lidi, kteří byli zraňováni a dlouho si hráli na někoho, kým nejsou. Zábavní a uznávaní na veřejnosti, ale zničení a smutní v soukromí. Teprve po postavení se těmto pocitům a pochopení co Vám chtějí říct, se stanete tím, kým jste. A lidé to ocení více než takzvané „lvy salonu“.

    Nebojte se tvořit, když je Vám nejhůře, nebojte se na chvíli hledět do sebe. I malá chvilka, nebo malé dílo stvořené takto od srdce Vám může změnit celý život.

                                                                                                                                     Vít Fišnar