Pod stromy

 

Když podzim straší na dveřích

a listy sype pod stromy

Chvěje se duše stromu jaksi

zda letokruhy zapsaly

rok další do běhu života

jenž strom zde snáší

 

Aby se k Nebi zdvihal

a aby vzduchu příval

na kyslík přeměňoval

pro jiné živé tvory

co pod ním žijí

a k jeho větvím hledí

 

Každý kdo hlavu zdvihne

k Nebi pohlédne

kde skromně drží korunu

Navzdory svému stáří

neutíká před smrtí

a kam taky?

 

Když do země je pevně vložen

a upevněn je kořeny

Tak čeká trpělivě život celý

až letokruhy sílu kmene vykreslí

do poslední věty

 

A pak ho ruce dřevorubců

pokácejí aby žil jako teplo v kamnech

anebo jako postel nebo skříň

Vydá svůj užitek

co střádal v hmotě

po celé roky

co pro tu chvíli zmaru

tady stál

 

 

 

 

 

Suchý lístek pod třešní

 

 

 

Je mi tak jak

suchému lístku v trávě 

co upadl z větve právě 

a větřík položil ho lehce 

pod strom na kterém 

čerstvě z pupene se vydral 

a kde se třepotal 

po celé léto 

 

Díval se jak třešně zrají 

a ulamoval trochu slávy 

z velikosti stromu 

který ho nesl hrdě 

na svých větvích jako šat 

co ale shodil aby odkryl 

v sobě chlad

na odpočinek nutný v zimě 

kdy stojí strom tak líně 

a čeká v letargii na jaro

 

Je mi jak suchému lístku snad 

a cítím chlad 

i prázdnou mysl mám 

že přišel zmar co studí 

a nebudu už více tam 

kde z výšky stromu 

směla jsem sledovat 

jak strom tu tiše stojí 

v trpělivosti stromům vlastní

 

Jsem jako suchý lístek 

který spad´ 

a nikdo nenajde ho už 

a minul čas  

na věci které podzim 

suché kamsi odložil

 

S nadějí v sobě 

s pocitem chladu 

zvedám svou hlavu 

k tomu stromu 

co nade mnou se tyčí 

a v touze své 

ukládám se do pupenu 

který se právě na větvi třešně 

nechal vzkřísit

 

 

 

A čekám na den 

kdy teplé dlaně Slunce 

pohladí pupen nový 

a v něm se čerstvý lístek 

zeleňoučký vzbudí

mezi  běloučkými květy

 

 

---