Pohodový den

Zmocňuje se mě skepse, deziluze a podezření, že život fakt nemá jinou podobu. Chcete příklad? Prosím. Dnes ráno ve výtahu se vezu se sousedkou, které ještě v dechu cítit ranní milování, ale to jí nebrání vrhnout na mě pár cukrbliků, před vchodem do baráku leží bezdomovec už opilý do bezvědomí, zachcaný a podělaný až za ušima, v malém parčíku na dětském pískovišti se hrbí a potřebu vykonává několik psů a jejich paní nebo pánové na mě tupě zírají. Chci nasednout do svého auta, ale tomu už chybí kola i zpětná zrcátka a je posprejován neslušnými obrázky. Od službu konajícího důstojníka na policejním obvodu se dovídám o vytíženosti v autě se vozících policajtů a krom toho i něco o sobě a také že kam mám běžet a co jim můžu políbit. Vychutnávam si požitek z cesty do zaměstnání v dopravním prostředku městské hromadní dopravy, výdrž a slovní žonglérství šéfa v připomínkách k mému zpoždění, ignoranci kolegyně, kterouž mě vyznamenává po zjištění, že z polední rychlovky, jelikož nemám auto, nic nebude a proto svou přízní poctí kolegu kariéristu a donašeče. Zhodnocuji nárůst stresových bodů a v úsilí vyhnout se infarktu navrhuji šéfovi, aby mi dal buď půldenní volno nebo výpověď a odcházím domů. V nejbližším snekbaru si dávám několik drinků a směřuji domů v dobré náladě i vůli, kterou mi nekazí ani před vchodem stále ležící bezdomovec, ani to, že na autě už chybí dveře a skla, ba ani milenec, kterého jsem načapal s mojí starou v tom nejlepším. Chvíli sleduji úžasně hodnotný, ducha obohacující televizní program, ale pak jdu do ložnice s úmyslem povzbudit svého náhradníka v dobrých výkonech, ten je však již pryč, ponechaje mou ženu jejímu osudu. Do večera s úspěchem vybavuji odvoz svého nepojízdného auta do servisu a s uspokojením kvituji ohleduplnost mládeže, která okupovala můj autovrak a kouřila v něm trávu, že ho ještě nepodpálila. Stále v dobré vůli vyplácím odvoz a pak pomáhám sousedce, té z rána, překročit ležícího bezdomovce, ve výtahu během jízdy na dvanácté patro zjišťuji, že sousedka má pochopení pro přerušovanou jízdu a tak vcházím do svého bytu zcela čistý, zbaven jakýchkoliv stresových bodů... Spát jdu v přesvědčení, že nikdy není tak, aby nemohlo být jinak... a že dobrá sousedka umí vrátit chuť do života lépe než láhev šnapsu....

Jo, po noci ale zas přijde ráno.