šepot

občas se cítím tak...

Cítíš to? Cítíš mou bolest, krutost a bezohlednost? Mám tolik jmen, vyber mi to pravé ať můžu konečně volně dýchat ať můžu nechat zkorodovat své tělo v tvé náruči Pohladíš starý rez, bolí to? Šrámy, hluboké rýhy v kůži ztrácím se v nich jako v obrovském labyrintu Najdeš mě? Poznáš mě? Budu schoulená v sobě stát uprostřed obrovské pláně Budu křičet Celý nicotný zbytek mé osobnosti bude řvát abys uslyšel... Připadám si jako starý suchý strom Každý, kdo jde kolem, si kus ulomí odnese s sebou Jsem rozmístěna na tolika místech světla Přestaňte prosím netrhejte mě, bijte mě Musím hledat své rty, vlasy, duši Tápu ve tmě má mysl je ponořená do hrůzné hlubiny vzpomínek a násilí Pomoz mi slepit mé rozpárané tělo Šij pomalu, steh za stehem Co bude přebývat nahraď sebou svým dechem, svou vlastní krutostí Už mě cítíš? Už vidíš můj šepot, jak se ti pomalu vkrádá do uší? Plíží se chodbičkami plnými pavučin až k tobě křič, znič mě, chci žít.

---