Z E Ď ...

tak dlouho mi unikala
jako ryby pod hladinou
šátrala jsem kolem sebe
hledala za mlhou
vyčerpaná prázdnotou
slyšela  hrom
svůj žalostný zpěv

jen
v příbězích knih ukrytá
světla svítání

udivený výraz mých vlastních očí
že našla jsem ač nehledala

zeď proti zatuchlému vzduchu

pohár porozumění
a pořádně jsem si lokla
příjemné teplo
rozlilo se mi v těle
úleva   důvěrnost
zvědavost
zvláštní pocit opojení

vzrušení

kdy znovu a víc
krev v žilách pění

slavíky nezlomil mráz
až s rozedněním
spánek uklidní nás