Koblihy v obilí

Rozbitá nádoba se svátostí

Když se mladý kněz dotkl její holé paže

Světlo dvou chutí

Radost užovky na rozpáleném kameni

Plamenná bolest proniklá mezi póry

Prahnoucí po utrpení ještě větším

 

Milá návštěva odchází

Snad zastaví se mezi vraty

Snad na zápraží

Snad otočí se po pár krocích

Snad na obzoru zamává

Zmizelá neslyší

Její dech má jinou melodii

 

Vyrostl strom uvnitř slona

Vykvetla růže v břichu muže

Kdo ten strom porazí

Kdo tu růži zalije

 

Když koblihy rostou v obilí

 

A kolem nebe je moře tmavých rób

Které dovedou zapomínat víc než sebe

A v jejich čele svatý hrob

V němž živé srdce je pohřbeno

---