Tělo je slupkou...

Všichni děláme chyby...

Zdála se čistou, plnou a rozmilou

mladá duše zoufalce.

Pod šálou bázlivou hrála si na snivou

však s rukama na očích.

 

Co bylo není a vrátit se nedá.

Lituješ, chudáku?

Jedna noc pění jež touhy zvedá.

Vše změnila, bídkáku!

 

Byla tak čirá. Bez vlnek, bez větru.

Tichá povaha snílkova.

Do vody svrženo žluté tělo bez svetru,

ctnost mění se v hřích.

 

Co bylo není a vrátit se nedá,

Proklínáš sebe snad?

Mocným je chtíč a radost zkusit ho zvedá.

Přál sis ji na lůžku připoutat.

 

Předstíral čistotu, plnost a milost,

hluboko hřeje ho však jádro zkažené.

Špína, jež krmí vir, i když chloubou je nevinnost.

Žlutá bourá vše naděje existence zmařené.

---