ČAS

Stařeček znavený sedne si hned,              

na bedrech nese přec tolik už let.

Dospělý mladého vyslyšet nechce,

vždyť nemá za sebou čas žádný přece.

Čas, to je zloděj. Život nám krade.

Vrásky do tváře zášť do duší klade.

Čas, děvka prolhaná točí se zády.   

Pláč do očí vhání ty proklaté zrady.

Vteřiny, minuty, hodiny, dni,            

za týden, včera, po poledni.            

Když se připozdívá, jdeš večer spát.

Tolik jsi chtěl a nestihl dát.          

Vidina smrti. Strach lidské rasy.      

Co jestli nestihnou dost užívat si?      

A něco v odkaz dalším tu nechat.

Kolik jim zbývá? Měli by spěchat!

Bože, proč stvořils věčný ten trest?

Čas, hořký úděl, jenž musíme nést.   

Po důstojnosti dupe s krutou chutí.

Svobody vzdát se tvrdě nás nutí.     

Lži, rány snášet. Podobni dětem,   

času po vůli před celým světem.    

Čas, drzý mizera, osud v rukách nosí.

A člověk v kleče o milost prosí.