Slunce a ženský

Vždycky jsem si říkal, že nechci bejt divnej. Jako divnej, jestli víte, jak to myslim, úplně. Spoustu lidí je divnejch, ale to já prostě nechci. Nevim co to přesně uplně znamená, ale je to špatně. Když se prostě řekne: divnej, je to blbě! Rozumíte blběěě!!!!!!! A když je něco blbý, tak už si to domyslíte..Je to horší než divný. I když nevim teda, co to to divný je, ale blíží se to k tomu blbý. A co to blbý je, vim ne, nejsem ještě zas tak blbej.

Jednou, povídám vám, jednou. Ke mně přišly ženský, a ty byly dvě, povídám dvě. Sedim vám takhle v parku, sluníčko svítí, jako ne úplně, takový to poloslunko, no nemyslete, že nevim, že půlka slunce na obloze bejt nemůže. Ale to byla prostě půlka mraku a slunce. Takže z toho vyšlo poloslunko. Ale krucihergot o počasí, povídal jsem o těch ženskejch. Kolik že jich bylo?